Fraternitas Sacerdotalis
Sancti Pii X.
Distrikt Rakousko - Čechy
a Morava
OMNIA INSTAURARE IN
CHRISTO
Drazí věřící,
tento církevní rok vyhlásil papež Jan Pavel II. rokem růžence.
Vzpomenout na význam svatého růžence a nabádat k jeho horlivé modlitbě je jistě
velmi dobré, ale rok sv. růžence je spojen s "reformou" sv. růžence. Co si máme
o této reformě myslet po mnohých jiných pokoncilních reformách, které nejsou
reformami, nýbrž reformací?
Sv. růženec, tzv. dominikánský, je chvála podílu Panny Marie na díle
spásy vykoupeném jejím Božským Synem. Má tři části, které odpovídají třem
úhelným kamenům vykupitelského díla Kristova - vtělení, oběť kříže, proklamace
vítězství nad ďáblem a smrtí. Růženec radostný je chválou vtělení Slova Božího
do lůna svaté Panny, příchodu Kristova na zem a přijetí plánu Božího Pannou
Marií. Pana Maria přijímá vše bez výhrad: "Staniž se mi podle slova tvého"; až
po obětování Krista v chrámě - odevzdání svého milovaného Syna v oběť nebeskému
Otci.
Růženec bolestný je opěvováním vykupitelského díla oběti Kristovy, s níž
byla Pana Maria od počátku vnitřně sjednocena a odevzdána do vůle Boží. Své
utrpení sjednotila s utrpením svého Syna excelentním způsobem na základě svého
Bohomateřství spojeného s dokonalou čistotou a zvláštními milostmi. Z této
jednoty Panny Marie s trpícím Bohočlověkem pochází titul Spoluvykupitelka,
protože takto má Panna Maria na vykoupení sice ne substanciální (sama není
Bohem), ale excelentní podíl. Zásluhy ostatních světců a křesťanů spojené s
obětí Kristovou jsou daleko za zásluhami Panny Marie. V tajemstvích bolestného
růžence je Pana Maria přítomna nejen svojí obětí, ale kromě prvního desátku i
fyzicky.
Růženec slavný je opěvováním triumfu Kristova nad smrtí, nad ďáblem, nad
hříchem, který je i triumfem Panny Marie. Dle staré tradice, která je sv.
Ignácem vzata i do prvního rozjímání čtvrtého týdne exercicií, se Kristus po
svém zmrtvýchvstání nejprve zjevil své Matce, Pana Maria byla přítomna při
slavném nanebevstoupení a při seslání Ducha Svatého. Slavný růženec končí dvěma
desátky glorifikace Matky Boží pro její podíl na díle spásy - po svém
nanebevzetí se stává Pana Maria královnou nebes, mystickou nevěstou Kristovou a
prostřednicí všech milostí.
Celý růženec se skládá ze 150 zdrávasů, stejně jako žaltář obsahuje 150
žalmů. 150 žalmů žaltáře jsou nejdokonalejší modlitbou ke chvále Nejsvětější
Trojice, 150 zdrávasů sv. růžence jsou nejdokonalejší chválou podílu Panny Marie
na díle vykoupení - na tomto milosrdném úradku Trojjediného Boha. Tento tzv.
dominikánský růženec byl dle ne zcela jisté tradice zjeven sv. Dominikovi Pannou
Marií, ale zcela jistě je to vítězný růženec od Lepanta, k jehož modlitbě vyzval
a jemuž vítězství v téměř beznadějné bitvě připisoval sv. papež Pius V. Sv.Pius
V. poté kanonizoval dominikánský růženec jakožto růženec Katolické církve.
Růženec se katolíci modlili v dalších nesnázích, vzniklo mnoho růžencových
bratrstev a sv. růženci je nutno připsat mnoho mariánských vítězství. Nakonec i
překonání současné všeobecné církevní a společenské krize má nastat mimo jiné i
skrze modlitbu tohoto "dominikánského" růžence. Pana Maria ve Fatimě vyzývá k
modlitbě růžence a slibuje další velké mariánské vítězství: "Nakonec mé
neposkvrněné Srdce zvítězí".
Reformu růžence se snažil prosadit již Msgr. Bugnini, tvůrce "Novus
ordo". Papež Pavel VI. si to tehdy nepřál, aby nedošlo k příliš velkému
znepokojení. Růženec tak přestál nereformován až do letošního roku. Jan Pavel
II. přistupuje k reformě tím, že neruší stávajících 15 desátků, ale vkládá do
růžence pět desátků nových, "více christologických". Těchto pět desátků je z
období, kdy Kristus odešel od své Matky, aby veřejně proklamoval příchod Nového
Zákona, povolal apoštoly a položil základy církevní hierarchie. Tyto desátky
jsou tedy v rozporu se smyslem sv. růžence jakožto chvály podílu Panny Marie na
díle spásy, nejsou žádným "logickým doplněním", nýbrž nelogickou vsuvkou,
narušující jak mariánský charakter růžence, tak i symboliku mariánského žaltáře.
Dovolením nových forem modlitby sv. růžence především pro mládež, na kterou si v
našich kostelech rády hrají i ženy věkovitější, povede k anarchii a destrukci
sv. růžence. Bl. Francisco a Jacinta si jistě nevšimli, že se modlí růženec v
nedokonalé formě, protože jinak by se nemodlili sv. růženec tak, jak je to učila
Pana Maria, nýbrž dle pokynů současného papeže. Nový růženec je totiž opuštěním
růžence Lepanta, Lurd, Fatimy..., růžence požehnaného samou
Nejsvětější Pannou.
Nelze říci, že by nový růženec byl přímo bludný. Nový růženec je ale
časovanou bombou, která naruší posvátný růženec zevnitř, což je mnohem
účinnější, než růženec zakázat, protože na to by málokdo dbal. A posvátný
růženec je poslední velkou hrází proti vládě knížete temnot a záštitou
fatimského zaslíbení.
Nenechme si tedy sv. růženec pokazit a vytrvejme věrně v jeho modlitbě
za spásu duše své, svých bližních, všech lidí, za Církev a za vítězství
Neposkvrněného Srdce Pany Marie.
K tomu Vám žehná
P. Tomáš Stritzko FSSPX