Svatí na Karlově mostě

Na Karlově mostě je 30 soch a sousoší. Níže uvedené číslování je podle knížky Po Karlově mostě ... s Františkem Dvořákem z r. 2003. Pojďme od Staroměstské mostecké věže. Vlevo, směrem na jih, je socha č. 1 sv. Ivo. Vpravo, k severu, je socha č. 2 Panna Maria se sv. Bernardem, vlevo pak socha č. 3 , vpravo socha č. 4 atd. Shlédnuto 29645 x.
Skutečná velikost

1. Sv. Ivo Hélory

1253-1303 v Kermantinu, Francie, právník a kněz.

Zastával se utiskovaných a nespravedlivě souzených chudých. Jako farář vyučoval i děti. Podle jeho příkladu byla založena Ivova bratrstva, která se starají o právní ochranu chudých. Je patronem soudců, advokátů, notářů, farářů, chudých a sirotků.
Na sousoší nalevo je spravedlnost s mečem a se zavázaným očima. Napravo je chudá vdova s dětmi a stařec, jimž pomohl u soudu.

více »

2. Panna Maria s Ježíškem (Madona) a sv. Bernard

1091-1153, Francie. Sv. Bernard z Clairvaux zavedl do řádu cisterciáků „bílých mnichů“ skromný a obětavý způsob života a založil mnoho nových klášterů. Velmi ctil Pannu Marii. Vedle sochy P. Marie leží kříž, podpíraný andělíčky, a rouška s obrazem zmučené tváře Krista s trnovou korunou. Bílou roušku podala Ježíši Kristu dle legendy Veronika, aby si otřel stékající krev a pot, když nesl na ramenou kříž. více »
Skutečná velikost
Skutečná velikost

3. Sv. Barbora, sv. Markéta z Antiochie a sv. Alžběta Duryňská

Sv. Barbora, uprostřed, +306 v Nikomedii, dnes Izmit v Turecku. Podle legendy to byla krásná, vzdělaná a přemýšlivá dívka. Přes zákaz otce tajně hovořila s křesťany, kteří byli tehdy pronásledováni a byla pokřtěna. Její otec, bohatý kupec, nechal postavit věž, a do ní Barboru zavřel, aby ji uchránil před nápadníky a křesťany. Když se přiznala, že je křesťankou, chtěl ji nechat zbít, ale otevřela se skála a v její trhlině se Barbora ukryla. Později byla mučena a nakonec ji vlastní otec sťal mečem. více »

barb4
barb3
barb2

Sv. Markéta (Margareta, Marina) vlevo +284 (305) v Antiochii, dnes jižní Turecko u Sýrie, panna. Podle legendy byla dcerou pohanského kněze a vychována u své kojné, tajné křesťanky. Když se otec dověděl, že jeho dcera věří v ukřižovaného Krista, a nechtěla znovu obětovat bohům, nechal ji pracovat jako otrokyni. Pro její krásu si ji chtěl vzít za ženu vládce města. Markéta se však odmítla vzdát své víry, proto ji nechal mučit a pak stít. více »

Sv. Alžběta Duryňská (Uherská) vpravo 1207-1231, v Marburgu, Německo. Byla dcerou uherského krále (a sestřenicí sv.Anežky české) a vdala se za německého šlechtice. Podle příkladu sv. Františka z Assisi žila prostě, každý den chodila z hradu mezi chudé a pomáhala jim. Příbuzní jejího manžela jí to zazlívali. Proto po jeho smrti, to jí bylo 20 let, musela opustit hrad i své tři malé děti. Založila nemocnici pro nejchudší a sama o ně pečovala. Je patronkou vdov a sirotků, nevinně pronásledovaných, všech trpících nouzí a nemocných.

více »

4. Panna Maria s Ježíškem, sv. Dominik a sv. Tomáš Akvinský

Sv. Dominik vlevo, ze Španělska, 1170-1221, založil řád kazatelů, dominikánů. Ti chodili po různých zemích a srozumitelně vysvětlovali křesťanskou víru. Byli vzdělaní a nebáli se diskutovat s lidmi, kteří měli jiné názory.

Sv. Tomáš Akvinský vpravo, z Jižní Itálie, 1225-1274, také dominikán, byl významným učitelem teologie (nauka o Bohu). Jeho učení o křesťanské víře - tomismus - je dodnes základem katolické víry a evropské filosofie. Je patronem teologů, knihtiskařů, studentů, knihkupců, ochránce proti nepohodě.

Sousoší vytvořil M. V. Jäckel v r. 1708 na náklad dominikánského kláštera při kostele sv. Jiljí. Na mostě je kopie V. Bartůňka a S. Hanzla z let 1958-61. Originál je v Lapidáriu na Výstavišti.
Skutečná velikost
Skutečná velikost

5. Pieta.

Pod křížem P. Maria, plná bolesti, drží na klíně svého syna Ježíše, kterého sňali z kříže. Uprostřed stojí sv. Jan Evangelista, nejmladší z apoštolů. Napravo klečí Marie Magdaléna, jedna z žen, které doprovázely Ježíše a apoštoly. Té se, jako první z lidí, Ježíš Kristus zjevil po svém zmrtvýchvstání. více »

6. Sv. Kříž – Kalvárie

( to je vrch u Jeruzaléma, na kterém byl Pán Ježíš ukřižován. Pahorek má tvar lebky a nazývá se také Golgota.) Po stranách kříže s ukřižovaným Ježíšem stojí P. Maria a apoštol Jan Evangelista, který se o matku Pána Ježíše staral po jeho smrti. Sv. Jan napsal čtvrté evangelium, radostnou zvěst o životě a učení Ježíše Krista. Před ním napsali evangelia Matouš, Marek a Lukáš. více »
Skutečná velikost
Skutečná velikost

7. Sv. Josef s Ježíšem

Sv. Josef, z rodu krále Davida, žil v 1. století v Judeji, dnes Izrael. Byl tesařem, a s Marií a Ježíšem, jehož byl pěstounem, žili později v Nazaretě. Ježíš se narodil v Betlémě, kam se museli dostavit na sčítání lidu. Odtud uprchli před králem Herodem, který chtěl Ježíška zabít, do Egypta. Když Herodes zemřel, vrátili se do Nazareta. Tam Ježíš vyrůstal a pracoval se sv. Josefem do dospělosti. Sv. Josef je ochráncem dělníků, řemeslníků, zvláště tesařů, křesťanských rodin, dětí, mládeže a sirotků, vychovatelů, vyhnanců, přímluvce v zoufalých situacích, při bytové nouzi, je patronem umírajících. více »

8. Sv. Anna

matka Panny Marie, je zobrazena jako „samotřetí“. Na ruce chová svého vnuka Ježíška a druhou rukou objímá stojící Marii. Postoj i výraz vystihuje jejich něžný a láskyplný vztah. Sv. Anna a Jáchym dlouho očekávali dítě a podle legendy byli již staří, když se jim Marie narodila. Sv. Anna je patronkou těhotných žen ( o těhotné ženě se říká, že je „samodruhá“). Je přímluvkyní za šťastný sňatek a manželství, požehnání dětí, matek, hospodyň, dělnic, domácích zaměstnanců, čeledínů, při porodu , různých řemeslníků a při bouřce. více »
Skutečná velikost
Skutečná velikost

9. Sv. František Xaverský

nar. 1506 ve Španělsku, +1552, kázal o Božím království v Indii a na Dálném východě. Je spolu s Ignácem z Loyoly nejvýznačnějším představitelem jezuitů. Před sv. Františkem klečí člověk, který má být pokřtěn. V sousoší ztvárnil sochař také sám sebe. Je to postava chlapce pod pozvednutou rukou svatého, která drží knihu s kněžským kloboukem. Desku se sv. Františkem drží 4 postavy: vlevo je Tatar se dvěma meči, za ním Číňan, vpravo je mouřenín a za ním Ind. Zastupují národy, mezi nimiž sv. František Xaverský působil. Postava světce má vysoko zdviženou ruku a lze ji zdálky poznat.
xaver8
xaver3
xaver27
xaver24
V r. 1711, kdy sousoší vzniklo, bylo Františku Maxmiliánu Brokofovi teprve 23 let. Zadavatelem díla byla pražská teologická a filosofická fakulta. Sousoší je kopií z r.1913 od Čeňka (Vincence) Vosmíka (1860-1944). Původní sousoší se zřítilo do Vltavy při povodni 1890, bylo vyloveno zásluhou tohoto sochaře a nyní je uloženo v Lapidáriu na Výstavišti.

10. Sv. Cyril a Metoděj

bratři z řeckého města Soluně (Thessaloniké). Od r. 863 kázali o Ježíši Kristu na Moravě slovanskou řečí. Sestavili písmo a přeložili do slovanského jazyka bibli, aby křesťanské víře v jednoho Boha Slované rozuměli. Dívka symbolizuje naši vlast.

Sv. Cyril (pův. Konstantin), asi 826-869, kněz, filosof, před Moravou byl na misiích u Chazarů na Krymu a u Saracénů (v antic.pramenech to byl arabský kmen na Sinajském poloostrově, ve středověku tak byli nazýváni všichni muslimové, kteří žili u Středozemního moře).

Sv. Metoděj, asi 815-885, konal slovanské bohoslužby a učil na území Velké Moravy. Kolem roku 874 pokřtil též českého knížete Bořivoje a Ludmilu.

více »
Skutečná velikost
Skutečná velikost

11. Sv. Kryštof

žil ve 3. století v dnešním Turecku. Podle legendy byl obrovité postavy a přenášel lidi přes prudkou řeku. Jednou nesl i malé dítě, Ježíška, který byl stále těžší, takže jej přenesl jen s námahou. Ježíš se mu dal poznat a určil mu jméno Christoforus. Kryštof byl umučen při pronásledování křesťanů. Je ochráncem řidičů, plavců a cestovatelů, při bouři, při povodních.

Sochu r.1857 vytvořil Emanuel Max na podnět duchovenstva v Praze a pražského purkmistra. Předtím zde stála vojenská strážnice, která se při povodni v r.1784 i s vojáky zřítila do vody.

12. Sv. Jan Křtitel

+ asi r. 29, kázal v Judeji (nyní Izrael) Židům: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské“. Hlásal, že brzy přijde Vykupitel, již dávno proroky předpovídaný Mesiáš. Těm, kteří vyznali své špatné skutky a litovali jich, uděloval křest. Lidé se ponořili do řeky Jordánu a Jan je poléval vodou. Takto později pokřtil i Pána Ježíše. Když ho křtil, objevil se nad Ježíšem Duch svatý v podobě holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný syn, v tobě mám zalíbení."

Sochu vytvořil Josef Max v r. 1857 na objednávku J.N.Gemericha z Neuberku. Předtím tu stálo sousoší Křest Pána Ježíše od Jana Brokofa z r. 1706. Bylo poškozeno v r.1848 při revoluci, a nyní je v Lapidáriu na Výstavišti.

Skutečná velikost
Skutečná velikost

13. Sv. František Borgiáš

1510-1572, Španělsko, místodržitel Katalánie. Po smrti své ženy a zajištění svých osmi dětí se, ve svých 40 letech, vzdal všeho majetku a vstoupil do jezuitského řádu. Stal se jejich představeným v Římě. Založil misie v Jižní Americe, kde pak jezuité, kromě hlásání křesťanské víry, pomáhali tamním domorodcům. Chránili je před krutými vojáky z Evropy. Vpravo u sochy stojí anděl a drží obraz s reliéfem monstrance, vlevo je sedící anděl s reliéfem P. Marie s Ježíškem.

Sousoší je od Ferdinanda Maxmiliána Brokofa z r. 1710 a dal ho zřídit císařský purkrabí František z Colletu. (Purkrabí byl správce král. hradu, později vysoký úředník správy země.)

borgi1
borgia7
borgi3

14. Sv. Norbert, sv. Václav, sv. Zikmund

Sv. Norbert, uprostřed, 1082-1134, Německo, založil přísný premonstrátský řád. Jeho členové, kněží, žili na farách, aby byli blíž lidem. Později se stal biskupem v Magdeburku. Tamní kostel od r.1597 patřil luteránům, kteří neuctívají svaté, proto byly ostatky sv. Norberta převezeny do Prahy na Strahov a stal se naším zemským patronem.

Sv. Zikmund Burgundský, vpravo, +524, Francie, byl zbožný a dobrotivý král ve své zemi, v Burgundsku (dnes území na jihu Francie u hranic s Itálií). Část jeho ostatků (kostí) získal Karel IV. pro chrám sv.Víta. Zikmund je proto také český zemský patron. Jeho jméno nese náš největší zvon, u sv.Víta v Praze (podle pověsti když tento zvon praskne, bude v Praze zle. Jeho srdce puklo 15. června 2002 a v srpnu přišla povodeň, jaká zde nebyla 500 let).

Sv. Václav, vlevo – má samostatnou sochu, č. 29.

více »
Skutečná velikost
Skutečná velikost

15. Sv. Ludmila

asi 860- 921, se svým malým vnukem, sv. Václavem, kterého vychovávala. Stala se křesťankou zároveň se svým mužem, knížetem Bořivojem (+889), kolem roku 874. Když zemřel kníže Vratislav, otec sv. Václava, vládla v české zemi Václavova matka Drahomíra. Ta nechala sv. Ludmilu uškrtit.

více »

16. Sv. Jan Nepomucký

asi 1340 - 1393, Čechy, kněz a právník. Byl shozen z Karlova mostu za vlády Václava IV., údajně proto, že nechtěl vyzradit králi zpovědní tajemství. Mučen a usmrcen byl však z toho důvodu, že prosazoval odluku církve od státu. Král chtěl na místo opata, který zemřel, dosadit svého oblíbence. Arcibiskup však s pomocí Jana Nepomuckého včas jmenoval vhodného duchovního.

více »
Skutečná velikost
Skutečná velikost

17. Sv. František z Assisi

zvaný také serafínský, 1181- 1226 v Assisi, Itálie. Je patronem chudých a ochránců přírody. (Serafínský je andělský, podobný andělům, nebeský.) Jeho následovníci františkáni, kapucíni a minorité, žili chudě a nesměli mít žádný majetek.

Sousoší je od Emanuela Maxe z r.1855. Objednal je hrabě František Kolowrat-Liebštejnský na pamětˇ zachránění císaře Františka I. při atentátu r.1853. Původně zde byla socha sv. Františka z Assisi od Františka Preisse (nar. 1666), ta je nyní u kostela sv. Josefa na náměstí Republiky.

Bratři Maxové zavrhovali styl baroka, kde byly postavy v pohybu a v rozevlátých oděvech. Oni tvořili v duchu romantismu první poloviny 19. století, ve stylu nazarénismu. Sochy byly ve slavnostním postoji, nehybné, strnulé.

18. Sv.Antonín Paduánský

1195-1231, z Lisabonu v Portugalsku, kázal v Itálii a ve Francii. Již za rok po své smrti byl svatořečen pro zázračné splnění proseb mnoha lidí. Při hledání ztracené věci pomáhá i dosud modlitba k „ sv. Antoníčkovi“.

Sochu vytvořil v r.1707 Jan Oldřich Mayer (1666-1721) na náklad rady purkrabství Pražského hradu Kryštofa Mořice Wittauera. (V r. 1701 dělal štukovou výzdobu barokního domu U zlaté studny na Starém Městě).

antonin-vaza4
antonin-vaza3
antonin-vaza2
antonin-vaza
Skutečná velikost
Skutečná velikost

19. Sv. Vincenc Ferrerský a sv. Prokop

Sv. Vincenc (vlevo) 1350-1419, pochází ze Španělska. Byl knězem, vyzýval k pokání a kázal i v Itálii a ve Francii. Je zobrazen jak vyhání se zdviženou rukou satana z posedlého člověka, který klečí, a zároveň křísí mrtvého ležícího dole v rakvi.

Sv. Prokop (vpravo), nar. asi 970, zemřel 1053, je český zemský patron. Žil jako poustevník u Jinonic (dnes Praha 5) a je po něm pojmenována chráněná oblast Prokopské údolí. Stával tam kostelík sv. Prokopa, kde se konaly slavné poutě. Později žil sv. Prokop v sázavských lesích. Tam, blízko jeho poustevny, začali žít jiní mniši a společně se scházeli k modlitbě.

vinc3
vinc7
vinc6
vinc11
vinc9
Založili klášter podle řehole sv. Benedikta (žil 483-543) a sv. Prokop byl jejich opatem. Na sousoší je s biskupskou čepicí a berlou odstrkuje satana. Lidé prý vídali sv. Prokopa, jak má do pluhu zapřaženého ďábla a pohání ho křížem. To je zobrazeno na reliéfu pod sousoším. Na druhém reliéfu je poslední soud. Po smrti se lidé budou zodpovídat ze svých skutků a zlé činy budou potrestány. Benediktini vznikli v šestém století. Sliby: poslušnost, věrnost místu, pokora, mlčení. Heslo sv. Benedikta je „ora et labora“, tj. modli se a pracuj. Před tím byla práce považována za hanlivou, vhodnou jen pro otroky. Benediktini veškerou tělesnou práci na stavbách i na polích dělali sami. Ven z kláštera vycházeli jen výjimečně. Lidé z širokého okolí k nim chodili pro radu a pomoc. Sousoší vytvořil F. M. Brokof v r. 1712. Dal jej postavit hrabě Romedius Frant. Thun.
Pod tímto sousoším, dole na hřebenu mostního pilíře, je socha Bruncvíka se lvem. Legenda o Bruncvíkovi je na konci, za sochou č. 30.

20. Sv. Juda Tadeáš

žil v 1. století. Byl to jeden z dvanácti apoštolů, těch, které si vybral Ježíš za své nejbližší spolupracovníky. Později působil v Persii. Je přímluvcem v beznadějných situacích. V levé ruce má kyj, kterým ho zabili pohané a v pravé knihu. Lidé se často modlí k „Tadeáškovi“ u jeho sochy, která je před vchodem do kostela sv. Josefa na náměstí Republiky.

Socha na Karlově mostě byla vytvořena Janem Oldřichem Mayerem v r. 1708 na náklad Františka Sezimy rytíře Mitrovského z Nemyšle.

tadeasek
juda-tadeas2
juda-tadeas1
Skutečná velikost
Skutečná velikost

21. Sv. Mikuláš Tolentinský

1245-1305, Itálie. V tehdejší době válek a mravního úpadku chodil 30 let po ulicích města a kázal. Působil jako kněz mezi zločinci, urovnával spory a staral se o chudé, zvláště o chudé matky a jejich novorozené děti. Rozdával jídlo a uzdravoval. (Mikuláš = Nikolas, Nick, Klaus)

Socha je od Jeronýma Kohla (1632-1709), na objednávku augustiniánů od sv. Tomáše na Malé Straně. Na mostě je kopie od Jana Jiříkovského z r. 1969, originál je v Gorlici na Vyšehradě.

Za touto sochou je schodiště na ostrov Kampu z r. 1844 v novogotickém slohu. Předtím zde stálo schodiště postavené po r. 1784, aby se mohli lidé z ostrova zachránit před povodněmi.

22. Sv. Augustin

354 - 430 v Hippo, dnes Alžírsko, jeden z největších křesťanských učenců. Podle řeholních pravidel, které zavedl, se dnes řídí mnoho řádů. Augustiniáni žili v chudobě a odříkání. Nežili však v samotě jako poustevníci, ale ve společném domě, kde měl každý svou celu (malou místnost). Scházeli se k modlitbám a k jídlu. Starali se o chudé a sirotky ve městě a vysvětlovali lidem křesťanskou víru. Socha světce je v biskupském oděvu, má pozdviženou ruku a v ní hořící srdce.

Sochař Jeroným Kohl tuto sochu zhotovil v r. 1708 na náklad řádu augustiniánů v Praze. (Vytvořil také sochu sv. Augustina, která stojí nad vchodem do kostela sv. Tomáše na Malé Straně.) Na mostě je kopie (od 4 sochařů) z r.1971, originál je v Gorlici na Vyšehradě.

Skutečná velikost
Skutečná velikost

23. Sv. Luitgarda

1182- 1246, Belgie, je vlámská řeholnice. Uzdravovala nemocné a mívala vidění toho, co se stane. Posledních 12 let svého života byla slepá. Sousoší představuje sen-vidění sv. Luitgardy, kdy se k ní sklonil Ježíš Kristus z kříže, a dal jí políbit svůj probodený bok.

Socha od Matyáše Bernarda Brauna z r. 1710 je nejhodnotnějším výtvarným dílem na mostě. Objednal ji a téma stanovil opat cisterciáckého kláštera v Plasích (u Plzně) Eugen Tyttl. Na mostě je kopie z r. 1995 od sochařů J.Nováka B. Raka. Originál je v Lapidáriu na Výstavišti.

24. Sv. Kajetán

1480- 1547, Itálie, založil řeholní řád theatinů (kajetánů). Ti pomáhali nemocným a při morových epidemiích. Sv. Kajetán usiloval o dobré vzdělání kněží. Za sochou světce je vysoký trojhran, symbolizující nejsvětější Trojici, to je Bůh Otec, Bůh Syn-Ježíš Kristus, a Duch svatý. Na vrcholu obelisku je veliké srdce a po stranách andělíčci a obláčky.

Sochu vytvořil Ferdinand Maxmilián Brokof v r. 1709 na náklad malostranského konventu kajetánů.

Skutečná velikost
Skutečná velikost

25. Sv. Vojtěch

při biřmování přijal jméno Adalbert, nar. asi 951, zemřel 997, je český patron. Vzdělaný muž z rodu Slavníkovců se stal biskupem v Čechách. Pobýval v několika zemích Evropy a znal se s většinou významných lidí té doby. Jeho rod na hradě Libici byl úkladně vyvražděn, proto odešel s několika druhy do Polska a dále do severní Evropy hlásat křesťanství. Tam jej zabili pohanští Prusové.

Socha z r. 1709 je z dílny Brokofů na náklad konšela Starého Města pražského Marka Bernarda Joanelliho. Originál je ve vyšehradské Gorlici, kopie na mostě je od Vojtěcha a Karla Hořínkových z r. 1973.

Za touto sochou doleva je výhled na Čertovku, rameno Vltavy a na velké mlýnské kolo Velkopřevorského mlýna. To jsou „pražské Benátky“.

26. Sv. Filip Benicius

1233- 1285, Itálie. Studoval medicínu a filosofii, a stal se knězem. Staral se především o chudé a nemocné. Byl představitelem řádu servitů ( služebníků). Odmítl stát se papežem, proto u nohou světce je papežská tiára.

Socha je z mramoru, jediná na Karlově mostě. Kromě dvou z bronzu (sv. Jan Nepomucký a Kříž) jsou všechny ostatní z českého pískovce. Byla sem přivezena už hotová ze Salcburku v r. 1714, kde ji vytvořil Michael Bernhard Mandl. V r. 2000 byla dokončena její oprava, na náklady manželů Lichtenštejnských.

Skutečná velikost
Skutečná velikost

27. Sv. Jan z Mathy, sv. Felix z Valois a poustevník Ivan

Sv. Jan z Mathy, 1160-1213, a sv. Felix z Valois , 1127-1212, oba z Francie, vykupovali otroky ze zajetí a k tomu založili řád trinitářů. Tento řád osvobodil již statisíce křesťanských otroků, bělochů i černochů.

Poustevník Ivan , zemřel asi r. 882-93, je k sousoší připojen jako náš český patron. Žil v jeskyni blízko řeky Berounky, kde jej potkal kníže Bořivoj. Tam později vzniklo poutní místo Sv. Jan pod Skalou.

více »

28. Sv. Vít

+ 304, Sicílie, Itálie, byl umučen pro víru v Ježíše Krista ještě jako chlapec. Patří mezi 14 pomocníků v nouzi, je přímluvcem mládeže, herců, sládků, vinařů, kovářů, horníků, ochránce domácích zvířat, pramenů, před bleskem, nečasem, ohněm, při epilepsii, hysterii, křečích. Mladičký sv. Vít je v oděvu římského vojáka, jak stojí na skále, kde byl předhozen lvům, aby jej sežrali. Ti si však lehli k jeho nohám a lízali mu je. Na skále jsou i hadi, protože sv.Vít je také patronem proti uštknutí.

Socha je od Ferdinanda Maxmiliána Brokofa z r.1714 a byla objednána vyšehradským děkanem Matějem Vojtěchem z Löwenmachtu.

Skutečná velikost
Skutečná velikost

29. Sv. Václav

asi 903- 929 (935), v Čechách. Kníže a nejdůležitější patron české země. Byl vzdělaný, uměl číst a psát latinsky, řecky i slovansky. Vládl od r. 924, snažil se vyřešit spory mezi knížaty bez krveprolití, byl ochotný ke smíru, ale postavil se i do čela vojska. Vykupoval otroky a dával jim svobodu, pomáhal ubohým. Od císaře Jindřicha dostal jako dar část ramene sv. Víta a zasvětil sv. Vítu kostel na Pražském hradě. Václav byl zavražděn svým mladším bratrem Boleslavem.

Sochu vytvořil Josef Kamil Böhm r. 1859 na paměť 25. výročí založení Ústavu slepecké mládeže na Klárově. Vznikla na podnět Pavla Aloise Klára, který byl synem zakladatele ústavu.

Na tomto místě předtím stávaly krámky až na konec mostu k Malé straně.

30. Kristus - vítěz nad smrtí (Salvátor) a sv. Kosma a Damián

Bratři Kosma a Damián, + 305, Sýrie, byli lékaři a zdarma léčili své nemocné. Byli umučeni pro svou víru za císaře Diokleciána. Jsou patroni lékařů, lékárníků, chirurgů, zubních lékařů, fyziků, drogistů, holičů, cukrářů, proti vředům a proti epidemiím. Ježíš Kristus třetí den po svém ukřižování vstal z mrtvých. Je stále živý, je náš zachránce - spasitel.
kosma6
kosma-damian
více »

Sousoší je blízko (nad) domem U tří pštrosů, nyní hotelem. Majitelem tohoto renesančního domu z r. 1597 byl Jan Fux, obchodník s pštrosími (i jinými) péry. Byla to módní ozdoba na kloboucích a koňských postrojích. Fresky na zdech jsou od barokního malíře Daniela Alexiuse z Květné, z r. 1606.

Skutečná velikost
Skutečná velikostBruncvík - není světec. Je to socha rytíře, která, jako v jiných evropských městech socha rytíře Rolanda, měla střežit městská práva udělená panovníkem. Bylo to právo obchodní, celní a skladní a povinnost míru. Socha Bruncvíka je na jižní straně mostu dole pod zábradlím, u sousoší sv. Vincence a Prokopa. Bruncvík, syn knížete, podle pověsti odešel do cizích zemí vybojovat pro svou zemi právo na mocnější erb, než měl dosud, což byla černá orlice. Plavil se po moři, na Jantarové hoře zemřeli hladem všichni jeho druzi, pták Noh jej odnesl do lesnaté země a tam uviděl lva, jak bojuje s devítihlavou saní. Bruncvík lvu pomohl a od té doby jej lev všude doprovázel. Bruncvík bojoval i s jinými bájnými bytostmi a v jednom hradě vyměnil svůj obyčejný meč za jiný, zázračný. Na zvolání „všem hlavy dolů“ srazil meč sám všem nepřátelům hlavy. Bruncvík se vrátil, i se lvem, po sedmi letech zpět, a od té doby máme ve znaku lva. Meč je prý zakopán v mostě a podle proroctví jej vyzvedne sv. Václav, až pojede s blanickými rytíři na pomoc české zemi. Původní socha Bruncvíka od Matěje Rejska (1445-1506) byla rozstřílena švédskými děly na konci 30leté války. Zbyl jen podstavec. Nynější sochu vytvořil v r. 1884 Ludvík Šimek (1837-1886), nejlepší český sochař té doby před Myslbekem.
Gorlice na Vyšehradě je podzemní sál, 330 m2 velký a 13 m vysoký, ve kterém jsou od r. 1992 ukládány originály soch a sousoší z Karlova mostu. Konají se zde výstavy a divadelní představení. Celý Vyšehrad měl sloužit jako vojenská pevnost. Byly zde kasematy, tj. podzemní chodby pevnosti, a tato místnost měla sloužit jako shromaždiště vojáků a sklad potravin a střeliva. Později to byl protiletecký kryt a byly zde uloženy brambory a zelenina pro Prahu. V r. 1990 byl vyklizen.
Lapidárium je samostatná budova na Výstavišti v Praze 7- Holešovicích vedle Stromovky (dříve Park kultury a oddechu Julia Fučíka). Jsou tam uloženy originály soch, místo nichž jsou na původním místě kopie, části soch a kamenné výzdoby domů, a jiná výtvarná díla z kamene.
Barokní sochy na Karlově mostě jsou skvosty baroka. První socha v Praze v barokním slohu byla vytvořena v r. 1650. Byl to Mariánský sloup (sochař Jan Jiří Bendl, 1620-1680) postavený na poděkování za záchranu Starého Města před švédskými vojsky v r. 1648. Tenkrát se staroměstští měšťané a studenti bránili tři měsíce proti mnohonásobné přesile dobře vyzbrojených Švédů. Ti chtěli město vyloupit a vše odvézt do Švédska jako to udělali s bohatstvím na Pražském hradě a Malé Straně. Studenti a měšťané Staré Město uhájili. Své vítězství přičítali pomoci Panny Marie, ke které se modlili. Podle pověsti když již byli z boje umdlení, zdvihl vždy vysoký mladý muž (jezuita Jiří Plachý), obrázek P. Marie do výše, a všichni dostali novou sílu. Na Staroměstském náměstí se Pražané, kteří nemohli bojovat, modlili u gotického obrazu P.Marie, (obraz P.Marie Rynecké). Tento obraz byl pak umístěn ve výklenku v podstavci tohoto mariánského sloupu. Mariánský sloup byl stržen 3.listopadu 1918. Kopie sochy Panny Marie, Immaculáty (Neposkvrněné) je již hotova a stojí od 3.11.2003 na provizorním podstavci u zdi Týnského chrámu. Z pískovce ji vytvořil sochař Petr Váňa. Třicetiletá válka 1618-1648 neskončila vítězstvím jedné strany, ale dohodou (vestfálský mír). V našich zemích a v Německu platilo pravidlo „koho vláda, toho víra“. Podle náboženství panovníka se museli řídit lidé tam žijící. V našich zemích museli vyznávat katolickou víru podle Habsburků a v německých zemích luteránskou a kalvínskou (protestanté). Katolíci tam museli přestoupit k protestantství nebo se ze země vystěhovat. Podobně u nás museli nekatolíci přestoupit nebo se vystěhovat. (Od upálení Jana Husa 1415 do 1624, kdy se protestanté ( a evangelíci) museli z českých zemí vystěhovat, uplynulo 200 let. Po tu dobu zde žili spolu lidé obojího vyznání a od skončení husitských válek r.1434 do 1618 naše země vzkvétala.)
Socha Karla IV. na Křižovnickém náměstí je z roku 1848 a byla vytvořena na počest 500. výročí založení Karlovy univerzity. Model památníku je od drážďanského sochaře Ernsta Hähnela (1811-1891). Je v novogotickém slohu, téměř 4 m vysoká. Na podstavci jsou alegorie čtyř fakult Karlovy univerzity: teologické, lékařské, právnické a filosofické (pův. fakulta artistická, svobodných umění). Karel IV. žil v letech 1316 – 1378. Na rozích podstavce jsou čtyři významné osobnosti tehdejší doby. Arnošt z Pardubic 1297-1364 pražský biskup, od 1344 arcibiskup, diplomat a politik, podílel se na založení pražské univerzity, přítel a rádce Karla IV., Jan Očko z Vlašimi, +1380, od 1364 arcibiskup pražský, kancléř a blízký rádce Karla IV., vychovatel Václava IV., Matyáš z Arrasu 1290-1352, flanderský architekt činný v Avignonu, od r. 1344 v Praze. Zahájil stavbu chrámu sv. Víta. (Flandry-dnes Belgie, severní část, kde žijí germánští Vlámové.) , Beneš z Kolovrat doprovázel císaře Karla IV. v r. 1355 ke korunovaci v Římě.
Literatura a zdroje údajů:
R. Schikora: Naše světla
V.Schauberová, M.Schindler: Rok se svatými
Bohemia sancta
J. Malina: Karlův most
F. Dvořák: Po Karlově mostě
Poche-Janáček: Prahou krok za krokem
Bradna-Kavička: Mariánský sloup na Staroměstském náměstí
Jiří Cirkl: Královský most, A.Jirásek: Staré pověsti české
www.pis.cz
www.web-quick.cz
www.abcsvatych.com
www.cs.wikipedia.org
www.atlasčeska.cz