26

jímadla nemohou přece zvýšit množství stolice, odpovídají, že v jejich případě to tak jde. Mají pravdu do té míry, pokud projímadlem je obsah střev rychleji odčerpáván a tím méně využíván, čímž nakonec výsledkem je větší množství stolice. Člověk, který a!e málo jí, musí pochopit, že má tomu odpovídající menší vyprazdňování. Také v těchto případech je projímadlo neúčelné.

Střevo se nedá "vychovat"

    Představa, že je známkou zdraví, kdy/, se stolice dostavuje denně ve stejnou dobu, často vede ke scestnému a škodlivému chování. Mnozí si vynucuji tuto pravidelnost nikoliv projímadly, nýbrž tím, že se posadí prostě na toaletu a, i když se stolice sama nehlásí, tak dlouho tlačí, až se vyprázdní. Zažil jsem pacienty, kteří této proceduře věnovali půlhodinu i více a divili se, že to nepřineslo žádaný úspěch. Své počínání odůvodňují tím, že četli, že střevo je možno si "vychovat". A skutečně v pojednáních o zácpě sotva přečteme něco jiného než tuto špatnou radu.
    Protože činnost střev je řízena vegetativním nervovým systémem, který je na vůli zcela nezávislý, je výchova vůlí beznadějná. Vidíme, že pravidelně si zařídit vyprazdňování lze jen nepřímo, když se schematizuje celkový způsob života. Tlak na prázdný konečník je nesmyslný proto, že obsah střeva je dále odčerpán jen peristaltikou. Ta však není podřízena vůli. Teprve když je stolice peristaltikou zatlačena do konečníku, může dojít tlačením, při němž jsou napjaty břišní svaly a svaly pánevní, k vyprázdnění. Tlačení samo o sobě však nemá žádný vliv na peristaltiku střev.
27

   Tím tedy nelze z vyšších úseků střev dostat stolici do konečníku. Jak často jsem zažil, že pro tyto lidi mylně vedené, kteří promrhali desetiletí času touto činností, která je proti přírodě, znamenalo toto vysvětlení opravdové uvolnění.

Jak často má být stolice?

    Ještě pár slov o tom, jak často má docházet k vyprazdňování střev. Také na to, jak často se má konat normálním způsobem vyprazdňování střev, jsou slyšet rozdílné názory. Je jistě nesprávné chtít k tomu ustanovit pevné pravidlo.
    A přesto pozorování zvířat žijících v přírodě přináší i zde zase jeden jistý opěrný bod. Zvíře vyprazdňuje střeva přibližně tak často, jak často přijímá potravu. Žížala stále žere a stále se vyprazdňuje. Domácí moucha, která všude nelézá něco k snědku, nechává za sebou všude také stopu. Lev naproti tomu nesežene žádnou divočinu celé dny a tomu odpovídá i jeho občasné vyprazdňování. Také u kojence, který je živen mateřským mlékem, jsou tato rámcová pravidla potvrzena. Pleny se musí měnit tak často, jak často je kojen. Ale už u uměle vyživovaného kojence tato pravidla neplatí, a ještě méně u dospělého člověka. Kdybychom požadovali ideální poměry, pak by vyprazdňování, o které usilujeme alespoň jednou denně, nepostačovalo. Je ale zajímavé, že při výživě čerstvou stravou u některých osob skutečně počet vyprazdňování střev přibližně odpovídá počtu jídel.
28

   Každopádně je důležité vědět, že ani pro četnost vyprazdňování střev nelze stanovit pevná pravidla, protože i činnost střev je závislá na tělesné konstituci.

Bez "trávení"

Nyní se objevuje ještě jedna poznámka k nešťastnému výrazu trávení.V poslední době se všeobecně, a bohužel i v lékařských kruzích, zakořenilo, že se akt vyprazdňování střev označuje za trávení. Člověk, který má zácpu, říká: Nemám žádné trávení, nebo ještě vznešeněji: Moje trávení není v pořádku. Protože se však pod pojmem trávení rozumí chemický pochod přeměny potravy, musí dojít k nedorozumění, když se akt vyprazdňování střev označí za trávení. Protože není-lí potrava správně strávena, může spíše dojít k průjmům, při nichž lze nestrávené nebo špatně strávené části potravy najít ve stolici. Vlastní trávení začíná již pomocí slin v ústní dutině, pokračuje v žaludku a probíhá většinou v tenkém střevě. Vyprázdnění konečníku nemá ale přímo s trávením jídel v horní části střev nic společného. Proto by slovo trávení nemělo být používáno, je-li myšleno vyprazdňování střev. Chybné pojmy spočívají na chybných představách a vedou pak k nesprávným konečným důsledkům. Bylo by proto žádoucí, kdyby výraz trávení opravdu zůstal jen jako chemická přeměna potravy, aby bylo možno omezit nesprávné chápání. Existuje dostatek výrazů, jimiž lze popsat omezené vyprazdňování konečníku: střevní potíže, potíže se stolicí, nebo jednoduše zácpa, takže chybné označení "tráveni"' je pak zcela nadbytečné.
29

Léčení zácpy způsobené výživou

Protože příčinou zácpy vyvolané výživou jsou dena-turované potraviny, spočívá jejich léčba v jejich omezení a konzumaci dostatečného podílu přírodních potravin. Když bude prováděna správně a přesně, pak přinese absolutně zaručený úspěch, i u zácpy vysokého stupně, úporné i zatím každé léčbě nepřístupné formy.
    V učení o výživě dle Kollatha rozeznáváme potraviny a poživatiny. Potraviny jsou ještě živá výživa, jak vyrostly v přírodě, např. čerstvé ovoce, zelenina a obilí, tedy ještě "živoucí", zatímco poživatiny jsou potraviny, které byly změněny tepelným zpracováním, konzervací a preparací, jako např. chleba, maso, průmyslově vyrobený cukr, průmyslové tuky, vyrážkové mouky atd.
    Touto rozdílností je charakterizováno novodobé učení o výživě. Je obšírně popsáno v mé knize "Naše výživa - náš osud" - standardním díle novodobého učení o výživě, o plnohodnotné stravě bohaté na vitální látky, v němž jsou zodpovězeny mnohé otázky výživy.

Potraviny, které se mají omezit

Potraviny, které se mají omezit, můžeme rozdělit do čtyř skupin:

1. Všechny výrobky z vyrážkové mouky. K nim patří chleba, který se jmenuje v severoněmecké oblasti šedý chléb a v jihoněmecké černý chléb, dále bílý chléb, housky, těstoviny, koláče, cukroví, puding a podobně.
30

2. Všechny druhy průmyslově vyráběného cukru, bílý a hnědý cukr, hroznový cukr, ovocný cukr atd.

3. Všechny průmyslově vyráběné tuky (obvyklé margaríny a rafinované oleje).

4. Všechny šťávy z ovoce a zeleniny bez ohledu na to, zda jsou čerstvě lisované nebo koupené jako hotové, a zavařené nebo zadělávané ovoce.

Také maso hraje v odstranění zácpy určitou roli, protože konzumace masa a živočišných bílkovin vůbec v poslední době prudce vzrostla, takže je nutné omezení -v krajních případech přímo vyloučení masa. Ale také z pohledu ostatního zdraví je omezení masa důležité. Mnozí ani už nevědí, že před dvěma generacemi bylo obvyklé konzumovat maso jednou v týdnu (nedělní pečené), nejvýše však dvakrát týdně.
    Toto omezení má ještě jinou výhodu. Čím silnější je omezení živočišných bílkovin, tím menší je nepříjemný zápach stolice.
    Tím je seznam potravin, které se mají omezit, ukončen. Je zvláště velkou výhodou této léčivé stravy, že počet nedovolených jídel je tak malý a že ostatní potraviny, které nebyly jmenovány, se mohou jíst. Už tím se odlišuje tato výživa od všech obvyklých diet, při nichž platí pro nemocného samé zákazy.
    Když má být úspěch jistý a potížím má být zabráněno přeměnou výživy, musí být "potřeny" každopádně i pochutiny - tabák, káva, čaj. Především kouření, které působí na vegetativní nervový systém, způsobuje u některých lidí poruchy rytmu střev. Tento vliv nikotinu na činnost střev využívají někteří lidé k vyprazdňování;
31

hned po jedné cigaretě se může dostavit nutkání k vyprazdňování. Jako protiregulace však právě u těchto lidí se jako druhá fáze dostaví zácpa, proti níž je pak bojováno zase cigaretou. Aby se tento řetěz přerušil, musí se bezpodmínečně přestat kouřit, protože právě tito nemocní jsou vegetativně citliví a u nich kouření zesiluje funkční poruchy.
    Skupiny potravin - průmyslový cukr, šťávy a zavařené ovoce je v počátku přechodu na jinou stravu nutno vyloučit ze dvou důvodů. Za prvé způsobují jako součást výživy chudé na vitální látky zácpu a za druhé činí neúnosnými právě ty potraviny, které jsou nepostradatelné k odstranění zácpy.

Potraviny, které jsou bezpodmínečně nutné

Potraviny, které bezpodmínečně musí být konzumovány, můžeme také rozdělit do 4 skupin.

1. Celozrnné produkty. Všechny produkty z vyrážkové mouky musí být nahrazeny celozrnnými produkty. Denní chléb musí být celozrnný. Ale také housky a ostatní pečivo musí být vyrobeno z celozrnné mouky. Pro konečný efekt je jedno, zda celozrnný chléb je vyroben z nejjemnější mouky nebo hrubého šrotu nebo ze směsí různých druhů obilí, žita, pšenice, ovsa, ječmene nebo jáhel. Každopádně se však nedoporučuje jíst stále jeden a týž druh celozrnného chleba. Obměna je vůbec hlavním pravidlem plnohodnotné stravy. Neplatí však jen pro chleba.
32

2. Mezi celozrnými produkty zaujímá důležité místo čerstvá obilná kaše. Je neodmyslitelná pro docílení zaručeného úspěchu léčby. Tvoří jádro léčení.

Zde je recept na přípravu čerstvé obilné kaše:
Bude vyrobena ze směsi žita a pšenice nebo jen z pšenice. 3 lžíce tohoto obilí hrubě nameleme ve starém mlýnku na kávu, mixéru nebo mlýnku na obilí. Mletí musí být provedeno pokaždé před přípravou. Nemlít do zásoby! Mleté obilí se smíchá na kaši s nevařenou studenou vodou a několik hodin (až 12) se nechá odstát. Vody se volí tolik, aby se po nabobtnání nemuselo nic slévat. Po 12 hodinách je kaše připravena k jídlu přidáním čerstvého ovoce (dle ročního období), citrónové šťávy, l kávové lžičky medu (jen někdy: med konzumovaný pravidelně může způsobit některé potíže), l polévkové lžíce smetany, strouhaných ořechů, po způsobu musli typu Bircher-Benner.
    Pokud je k dispozici jablko, má se vždy nastrouhat do kaše a ihned zamíchat, než zhnědne. Strouhané jablko dělá kaši obzvlášť pórovitou a chutnou.
Namísto této přípravy může být obilná kaše připravena také s jogurtem, mlékem nebo kyselým mlékem. V tomto případě musí být ostatní přísady vynechány, protože tato kombinace může u citlivých lidí vyvolat nesnášenlivost. Není předepsáno, ve kterou denní dobu se má kaše jíst.
    Z úcty k velkému švýcarskému lékaři Bircher-Bennerovi byla čerstvá obilná kaše dlouho označována jako musli. Od té doby, kdy potravinářský průmysl přinesl na
33

trh hotové musli, ukázalo se jako účelné neužívat už výrazu musli, protože se nejedná o to, že jídlo je připraveno pro výrobu kaše, ale o to, že je čerstvě připravováno a tím obsahuje všechny potřebné vitální látky. Tyto poslední předpoklady však u hotových musli nejsou.
    Doporučujeme Vám také přípravu podle Dr. Everse:
    3 polévkové lžíce žita nebo pšenice (ne směs) se namáčí přes noc (asi 12 hodin) v nevařené chladné vodě. Ráno se zrna propláchnou v sítu čerstvou vodou. Během dne zůstanou suchá. Další večer se opět zalijí vodou, příští ráno se zase propláchnou. Tento postup se provádí tak dlouho (průměrně 3 dny), až zrna naklíčí a klíčky jsou asi 1/2 cm dlouhé. V době klíčeni mají mít zrna pokud možno pokojovou teplotu (tzn. nepříliš teplo ani zima). K takto naklíčeným zrnům mohou být přidány přísady jako u čerstvé obilné kaše. Musí se důkladně rozžvýkat. Tato obilná jídla jsou nepostradatelná také při léčení všech ostatních civilizačních chorob způsobených výživou. U zácpy se doporučuje použít kromě tří polévkových lžíc obilí i l polévkovou lžíci lněného semínka; zároveň s obilím se může čerstvě semlít nebo také 12 hodin nemleté máčet a do kaše přidat.

3. Třetí směr při léčení zácpy jsou čerstvé saláty.

34

Příprava čerstvé stravy

zelenina rostlá pod zemí

Černý kořen: jemné nastrouhaný, smíchaný se sladkou smetanou a strouhaným kokosem
Mrkev: strouhaná, se strouhanými jablky, ořechy a citróny, nebo smíchaná jako salát s drobně nakrájenou cibulí, olejem, citrónem, pažitkou a petrželí
Červená řepa: smíchaná s jemně strouhanými jablky, citrónem, kyselou smetanou a ořechy
Červená řepa s dýní: jablka, ořechy, trochu kyselé smetany
Celer: smíchaný jemně nastrouhaný s ořechy, sladkou smetanou nebo jako u mrkve
Řepa: jemně nastrouhaná se smetanou, citrónem, olejem, zelenou petrželkou
Ředkev a ředkvičky: se zelenou petrželí (obměna: rajčata), cibulí, pažitkou
Pastiňák: jemně nastrouhaný, citrón, kyselá smetana, strouhané ořechy, nebo jako u mrkvového salátu (viz výše)
Topinambury: nahrubo nastrouhat, trochu oleje a ořechů

zelenina vyrostlá nad zemí

Kedluben: s olejem, zelenou petrželí nebo sladkou smetanou a strouhanými ořechy
35

Květák: jemně strouhaný se sladkou smetanou, strouhanými ořechy a kokosem
Bílé zelí: jemně nakrájené, s olejem, citrónem nebo ovocným octem, pažitkou, petrželí, černým pepřem
Červené zelí: jemně nakrájené, s olejem, citrónem, jablky, fialkovým práškem
Okurky: se slupkou, jemné plátky, s kyselou smetanou, jogurtem nebo ovocným octem, koprem, petrželí, pažitkou, olejem (obměna s rajčaty), černý pepř
Hlávkový salát: rozkrájený se smetanou, olejem, citrónem nebo ovocným octem, zelenými bylinkami (kopr, řeřicha, pažitka, petržel, fenykl), citrónová šťáva.
Obměna: jemně nakrájený šťovík.
Polní salát: olej nebo smetana, ovocný ocet nebo citrón
Špenát: nakrájený na jemné proužky, smíchaný s olejem, citrónem a cibulí
Kyselé zelí: nakrájet, smíchat s jemně nakrájenou cibulí, olejem, kmínem, pórkem, strouhaným křenem
Rajčata: olej nebo ovocný ocet, eventuálně cibule
Ovocný salát: jablka, banány, pomeranče, strouhané ořechy, hrozny, krájené švestky

Jestliže jídlo obsahuje také vařené části, musí být každopádně nejdříve konzumováno jídlo čerstvé.

Čerstvé jídlo má být složeno pokud možno ze 4 druhů zeleniny, např. zeleného salátu a červeného zelí jako rostlin nadzemních a červené řepy a mrkve jako zeleniny kořenové. Listové části rostlin mají jiné chemické složení než kořenové části, a tak se různé části spojí v