Zácpa bez projímadla vyléčená během 3 dnů
6

Příčiny

    Zácpa není nemoc, nýbrž sympton nemoci, mimo bolesti hlavy snad nejčastější příznak, že v těle něco není v pořádku.
    Počet lidí, kteří trpí poruchami vyprazdňování střev, je u civilizovaných národů velmi vysoký; stoupá s přibývajícím věkem. Odhadem 3/4 všech žen, které jsou starší 40 let, trpí zácpou.
    Pokud jde o příčiny, můžeme rozlišovat dvě formy zácpy. Asi 80% až 90% spočívá v jiných příčinách, které označujeme za životní podmínky nebo jsou podmíněny nervovou soustavou - stavy napětí.
    Odlišení dle příčin vzniku je důležité, neboť léčení obou forem je v zásadě odlišné. Oba druhy zácpy lze poměrně lehce rozeznat.

Zácpa způsobená výživou

    Mimořádná četnost zácpy způsobené výživou je paralelní s vysokým počtem civilizačních chorob způsobených výživou, to znamená, že zácpa je v podstatě symptomem - a to jedním z nejčastějších raných symptomů - těchto onemocnění. Je častým doprovodným jevem všech onemocnění trávicího ústrojí, nemocí žaludku, jater, žlučníku a slinivky břišní, a nemocí látkové výměny, jako je cukrovka a obezita. Ale i u nemocných, kteří trpí artrozami, poruchami páteře a kloubními onemocněními, je původem často celá desetiletí trvající zácpa; totéž platí o poškození cév arteriosklerózou
7

a o trombóze (ucpávání cév), které mohou vést k srdečnímu infarktu, mrtvici a jiným komplikacím.
    Společné příčiny těchto chorob, způsobených výživou, a jejich symptomu - zácpy - jsou v nedostatku vitálních látek, který je způsoben velkým podílem průmyslově změněných potravin v naší dnešní výživě.
    Ještě před asi 100 léty konzumovali lidé téměř jen potraviny, jak je vyprodukovali sedláci na poli a na dvoře. Dnes prodělaly původní potraviny četné procesy změn, než se dostanou jako hotová jídla na stůl. Tepelnou úpravou, konzervováním a preparováním ztratily potraviny své přirozené vlastnosti. Touto denaturací došlo k menšímu či většímu porušení vitálních látek. Pod pojmem vitální látky rozumíme vitamíny, minerální látky, stopové prvky, enzymy, vysoce nasycené mastné kyseliny, aromatické látky a rovněž tzv. vlákniny. Tyto látky jsou pro zachování zdraví neodmyslitelné. Pokud chybí, objeví se tzv. civilizační choroby způsobené výživou; jako jeden z nejranějších symptomů se projeví zácpa.
    Nejškodlivější potraviny jsou ty, které jsou nejvíce denaturovány. Pokud se na naše denní potraviny podíváme z tohoto pohledu, pak zjistíme, že jsou to především dvě potraviny, které utrpěly technickými zásahy silnou újmu na vitálních látkách a zároveň jsou pravidelně konzumovány ve velkém množství: průmyslově vyráběný cukr a vyrážková mouka. Denní chléb, pečivo, všechny druhy cukroví a všechny sladká jídla jsou z nich vyrobeny. Protože tvoří velký podíl naší každodenní výživy, jsou také hlavní příčinou zácpy. K tomu přispívá
8

ještě to, že většina zeleniny a často i ovoce se jí zavařené nebo jako konzervy, a potrava obsahuje kromě toho příliš málo přírodních tuků. Tím je podíl přírodních potravin, především celozrnných produktů, syrové zeleniny a ovoce a přírodních tuků ve výživě civilizovaných lidí velmi nepatrný.
    O vlákninách bylo v poslední době velmi často psáno pod označením "nežádoucí látky - balast". Vzhledem k tomu, že toto označení je mylné, je zde toto téma podrobně rozpracováno.

Kritika pojmu "nežádoucí látky - balast"

    V dějinách učení o výživě vyvstal poprvé pojem nežádoucí látka - balast velmi brzy poté, kdy se zjistilo, že každá potravina obsahcje jen tři živiny, a to bílkoviny, tuky a uhlovodany. Tehdy, když ještě nebyly objeveny vitamíny, se mělo za to, že všechno ostatní, co bylo kromě živin v potravinách obsaženo, je bezvýznamné a pro výživu není nutné. Podle tehdejších představ vlastně všechno, co se nepočítalo mezi živiny, bylo o/.načeno jako nežádoucí látky - balast.
    Ale brzy se poznalo, že zvířecí a lidský organismus vyžaduje i minerální látky. Tyto nebyly považovány za nežádoucí látky, stejně tak málo jako později objevené vitamíny. V průběhu dalšího bádání v oblasti výživy bylo objevováno stále více substancí, které nepatří ke třem základním živinám, ale jsou důležité a nutné biologické látky pro zachování zdraví. Dnes zahrnujeme tyto substance pod praktickým souhrnným názvem vitální látky, k nimž dosud patří jako hlavní zástupci vitamíny
9

rozpustne ve vodě, mezi nimi zvláště vitamín B-komplex, vitamíny rozpustné v tucích, minerální látky, stopové prvky, enzymy (fermenty), nenasycené mastné kyseliny a aromatické látky.
    Určitě nikdo nepřišel na myšlenku považovat tyto látky, které jsou nutné pro zachování z,draví, za nežádoucí látky - balast, případně je takto označovat. V obecné mluvč se pod pojmem balast rozumí nějaká zátěž, něco zatěžujícího, nežádoucího, bezvýznamného. V Dudenu je balast označován jako břemeno, v Brock-hausově slovníku je pod pojmem balast (ze severoně-meckého balast = holý + zátěž) uvedeno: předměty nepatrného významu, ale velké hmotnosti (voda, písek, kamení), používané u lodí k usměrňování stability a ponoru, u balónů a vzducholodí k usměrnění výtlaku, u mostů, jeřábů aj. k přizpůsobení těžiště a tím zvýšení stability.

Nežádoucí látky jsou pravým opakem "balastu"

    Podle této definice jistě není možné mluvit o částečkách výživy, jejichž význam není dosud plně znám, jako o balastu. Pokud se pohybujeme v přísně vědeckém kruhu, pak je pro každý objev předně nutno provést jasné určení pojmu, aby bylo zamezeno nesprávnému výkladu a navazujícím teoriím na základě nepřesné a zastaralé definice. Myslete na staré čínské přísloví: "Když nesouhlasí slova, pak nesouhlasí ani pojmy" a na Konfucia: "Když nejsou správné pojmy, nesouhlasí slova; a nesouhlasí-li slova, pak ani věci nejsou v pořádku."
10

    V rané době starého učení o výživě, které bohužel ještě dnes straší v mnoha hlavách, je představa, že v potravinách by mohlo být obsaženo něco, co je pro organismus bezvýznamné, je přímo zátěží, ještě omluvitelná. V čistě přírodovědecky zaměřené medicíně však platilo jen to, co by o fyzikálně a chemicky prokazatelné a vysvětlitelné.
    Tento způsob myšlení dává vysvětlení, že tehdy při zhodnocování obilí byla výroba vyrážkové mouky považována za pokrok, protože vznikla téměř jen ze škrobu, považovaného za hodnotný obsah, zatímco otruby se považovaly za nežádoucí látky - za balast. Poté však, co se prokázal význam otrub a svrchních vrstev na základě jejich obsahu důležitých biologických látek, zmizel na desetiletí pojem balast. Byl prohlášen za chybný a v důsledku toho se ho přestalo používat.
    O to horší a nepochopitelnější je z vědeckého hlediska to , že v poslední době byl pojem balast opět "oprášen". Objevují se články, u nichž je vyzvedáván význam nežádoucích látek a v laickém tisku, především v tzv. reformní branži, je z pojmu nežádoucí látky -balastu dělána intenzivní reklama. Co za tím vězí?

Nežádoucí látky brání nemocem

    Kolotoč okolo nežádoucích látek našel východisko v důkazu Cleeva v knize "Nemocen z cukru a mouky - sa-charidoza", že u národů, které se neživí žádnými rafinovanými uhlovodany (průmyslově vyrobený cukr a vyrážková mouka) určité nemoci, které jsou označovány jako sacharidoza, vůbec nevznikají. Platí to dále i pro
11

    obezitu, srdeční infarkt, cukrovku, křečové žíly, hemeroidy - a co je v této souvislosti obzvlášť zajímavé - pro určitá onemocnění tlustého střeva. Utvoření divertiklů na tlustém střevě, divertikuloza, a zánětlivé následné stavy, divertikulitida, jsou u národů, které se neživí žádnými rafinovanými uhlovodany, zcela neznámé. Zvláště známa byla později šetření Burkitta, který tuto souvislost nejen potvrdil, ale poukázal také na to, že četnost výskytu rakoviny tlustého střeva jde paralelně s konzumací rafinovaných uhlovodanů. Viděl rozdíl mezi vyrážkovými moukami a celozrnnými moukami především v obsahu vláknin "from fibre", jak se to nazývá v anglosaské literatuře. V německy psané literatuře byl z některých stran namísto pojmu vlákniny nekorektním způsobem používán pojem balast. Nakonec to byly především vědecké kruhy, které vyrobily preparáty z otrub a v reklamě užívaly slova nežádoucí látky - balast. Tak se velkou rychlostí pojem balast zabydlel.

Vlákniny jsou důležitou součástí vitálních látek

    Z vědeckého hlediska je zlým omylem, když v národu je vyvolán dojem, jako by rozdíl mezi vyrážkovými a celozrnnými produkty byl v obsahu vláknin, které jsou chybně označovány za nežádoucí látky - balast, Skutečně se tím vzbudí dojem, jako by regulační působení celozrnných produktů na činnost střev spočívalo v tom, že surová vláknina vytváří balast a čistě mechanickým způsobem dráždí střevní sliznici a střevo tzv. "drhne". Když byla poznána závislost komplikovaných pochodů
12

látkové výměny na biologických látkách, pro takové primitivní a chybné představy za krátkou dobu nebylo místa. Použití jednoduchého pojmu balast namísto součtu různorodých látek se u laiků spojuje automaticky s představou, že se jedná o čistě mechanický pochod. Kdyby tomu tak bylo, pak by hrst písku nebo nadrobno nalámané kameny nebo vlněná vlákna či jemně mletá sláma přidané do potravy měly stejný efekt. Rafinované mouky, tzv. vyrážkové mouky, se liší však zcela jinými substancemi od celozrnné mouky, než jen vlákninami, a to četnými biologickými látkami, které dnes zahrnujeme jednoduše do vitálních látek.
    Vlákniny jsou do velké míry identické s celulózou. Celulóza je makromolekulami organická sloučenina, z níž jsou složeny stěny rostlinných buněk, patří k uhlovodanům a jsou tvořeny dlouhými řetězci (až do 100000 článků) za zbytků glukózy. Význam celulózy pro výživu byl stále podceňován, protože byla považována za nestravitelnou, a byla jí přičítána role plnící a čistě mechanicky, jako balast, působící substance.
    V protikladu k údajné nestravitelnosti stála však od počátku skutečnost, že trávící fermenty nazývané celulázy a hemicelulázy nejsou známy jen pro strávení celulózy a hemicelulózy, nýbrž i jako léky na podporu trávení, tzn. že jsou ordinovány lékařem. Když existují fermenty, které stráví celulózu, tedy celulázy, nemusí snad být celulóza zcela nestravitelná; nemůže tedy být pouze nežádoucí látkou - balastem.
13

Na druhé straně však nesmí být rozhodnuto o neschopnosti působení nebo bezvýznamnosti látky jen na základě nemožnosti jejího zhodnocení. Tak jsou např. katalyzátory látkami, jejichž přítomnost u průběhu určité chemické reakce je nutná, ale samy se reakce neúčastní. S močí jsou průběžně vylučovány látky, např. kuchyňská sůl, hormony, vitamíny, aniž je možno tyto látky označit jako nežádoucí, nepotřebné.
    V tvůrčím plánu není nic nepotřebné, jistě ani celulóza ne, i když dnešní náš chemicko-fyzikální způsob pohledu nepostačuje ke zjištění jejich významu. Duševně vědecky pracující a myslící člověk se brání tomu, aby takové ještě neznámé procesy přesunul na mechanickou úroveň balastu.

Vlákniny mají mnohostranné účinky

    Také pojem surové vlákno se nekryje zcela s tím, co považujeme za nežádoucí látku - balast, protože kromě celulóza a hemicelulózy k nim patří také pektiny a ligniny. Obsah těchto látek je enzymaticky určitelný a je asi 4 - 5x vyšší než odpovídající hodnota surového vlákna; může však být i 15x vyšší. Už na tom je znatelné, že v tom, co je souhrnně nazýváno jako nežádoucí látky -balast, jsou zahrnuty i různorodé substance, které mají rozdílné účinky. Rozhodující však je, že mají vůbec nějaký účinek, tedy nejsou neúčinné. Každopádně jsou tyto vlákniny souhrnným pojmem pro biologicky účinné látky. V celozrnném obilí se např. pohybuje jejich podíl mezi 6% a 10% dle druhu obilí. V souladu s tím, co dnes lépe označujeme souhrnně pojmem vitální látky,
14

se vlákniny nacházejí hlavně ve svrchních vrstvách. Jejich obsah je závislý na stupni vymletí. Tak např. nejsvětlejší pšeničná mouka obsahuje už jen
5 % množství vlánin celého obilného zrna, nejsvětlejší žitná mouka ještě
19 %.
    Ale ani při mechanickém způsobu pohledu dnes není oprávnění k tomu, aby byly vlákniny označovány za nežádoucí látky. Protože byly dokázány následující účinky: mají smáčecí (bobtnací) a absorpční (sací) vlastnosti. Absorpční schopností a přítomností minerálních látek a bílkoviny ze sousedních aleuronových buněk je zvýšena kapacita žaludku, takže může být oslaben nepříznivý vliv nadbytečných žaludečních kyselin. Velká bobtnací schopnost vláknin má za následek zvětšení množství potravinové kaše a zvýšení obsahu vody v ní. Tím je vyvoláno častější dráždění střevních stěn, na které je odpovídáno aktivací různých funkcí střev. Také sekrece a peristaltika jsou zesíleny, a doba, kdy je potrava ve dvanáctníku, tlustém a tenkém střevě, se zkracuje.
    Potravinová kaše bohatá na vlákniny je lepší živnou půdou pro růst střevních bakterií. Význam bakterií je znám, neboť jejich rozdílné stupně odbourávání a produkty látkové výměny, mezi něž patří aminokyseliny, vitamíny a doposud neznámé látky podobného charakteru jako ochranné látky, jsou organismem znovu resorbovány.
    Vlákniny dopomáhají také k vázání volných žlučových kyselin. Ty projdou znovu resorpcí a přispívají k odlehčení obsahu cholesterinu v játrech aséru.
15

Tak vysvětlují někteří výzkumníci vliv vláknin na snižování cholesterolu. Tento účinek je považován za významnější než působení nenasycených kyselin. Přítomnost vláknin přispívá také ke snížení hodnot triglyceridů v séru a fosfolipidů v krvi stejně jako k poklesu obsahu tuku v tělesné tkáni. Vlákniny mají tlumící účinek na vzestup glykemické křivky po požití uhlovodanů.

Nazývejte nežádoucí látky od nynějška jen vlákninami

    Již těchto pár faktů stačí k tomu, abychom poznali, že nejsou žádné nežádoucí látky, nýbrž substance, které jsou bezpochyby účinné a jejichž účinnost je jednoznačně prokazatelná. Nemohou být proto označovány za balast.
    Podíváme-li se ale na vše z pohledu toho, co bylo za desetiletí vědecky zpracováno o rozdílu mezi celým zrnem a produkty z vyrážkové mouky, pak je více patrno, jak je groteskní dovést skutečný rozdíl celkové potraviny oproti dílčímu produktu ke společnému jmenovateli, že nežádoucí látky chybí. Jestliže pod pojmem vláknina si představíme vyjádření, že k četným vitálním látkám byla objevena nějaká další, pak by bylo správné podřadit vlákniny jako nový komplex vitálních látek této rubrice. Ale nežádoucí látky to nemohou být v žádném případě a nesmějí se tak ani jmenovat.
    Komu tedy nestačí zdůvodnění významu celozrnných produktů jejich obsahem mnohostranných vitálních látek, tomu se v budoucnosti otevírá možnost přiřadit