Svátek Božího Těla

První podnět ku slavnosti Božího Těla dala nábožná řeholní panna, později abatyše v klášteře Montcornillon, nedaleko Lutychu v Belgii (naroz. 1193, představenou od roku 1230), blahoslavená Juliana. podle knihy Liturgika o posvátných dobách svaté katolické Církve z roku 1895

Proč svátek slavíme?

Slavnost Božího Těla je ze všech zasvěcených svátku Páně v Církvi nejpozději zavedena, ale není nová, neboť se vždy v Církvi konala a to na zelený čtvrtek, jakožto den ustanovení Nejsvětější Svátosti oltářní, jen pro smutek Církve ve svatém týdnu ne tak okázale a slavně. Proto je ustanoven den zvláštní, v době radostné, po první neděli posvatodušní, čili po svátku sv. Trojice a to ve čtvrtek, poněvadž ve čtvrtek Spasitel se svými učedníky poslední večeři slavil a Nejsvětější Svátost Oltářní ustanovil.

Původ Slavnosti!

První podnět ku slavnosti Božího Těla dala nábožná řeholní panna, později abatyše v klášteře Montcornillon, nedaleko Lutychu v Belgii (naroz. 1193, představenou od roku 1230), blahoslavená. Juliana.

Vídala prý měsíc v úplňku plný záře pouze na jedné straně prý poněkud zatemnělý a jako natržený anebo skvrnu mající. Vidění to častěji se opakovalo a činilo ji velice nepokojnou. Po dlouhém modleni a vzývání Boha. konečně význam jevu toho jí sdělen jest, totiž, že měsíc znamená katolickou Církev; temná trhlina čili skvrna na něm nedostatek jedné slavnosti a to k uctění Nejsvětější Svátosti Oltářní

Zároveň jí bylo poručeno, aby o zavedení slavnosti u představených Církve usilovala. Dlouho prý si nedůvěřovala (20let) ono vidění vyjevit. Až teprve v r. 1230, totiž kdy se stala představenou kláštera, svěřila se nejprve Janu z Lausenny, kanovníku u chrámu sv. Martina v Luttiohu; pak arcijahnu tamtéž, Jakobu z Troyes; provinciálovi Dominikánskému Hugonovi a některým jiným mužům, zbožností a učeností proslulým. Ti to oznámili Robertovi, biskupu Luttišskému, který dlouho o věci přemýšlel a ji zkoumal; posléze roku 1246 i pastýřský list vydal, jímž slavnost tu pro veškeré biskupství své na budoucí rok ustanovil. Tento biskup však ještě téhož roku zemřel a slavnost konána nebyla.

Dominikánský provinciál Hugo, který se mezitím stal kardinálem a papežským legátem v Německu, se při své nové návštěvě Luttichu zasloužil o to, aby slavnost nejen v Luttišském biskupství, ale i jinde zavedena byla a před svým odjezdem do Říma r. 1252 rozkázal, aby slavnost ta, ve všech chrámech jeho vyslanectví podřízených se konala.

Avšak nejdůležitějším se nakonec ukázal druhý ze jmenovaných mužů jimž blahoslavená Juliana vidění své zjevila, Jakub z Troyes, stal se papežem a to pod jménem Urban I V. Tento vydal r. 1264 bullu, (Bulla ta zachovala se až dosud.) kterou nařídil, aby nová slavnost po veškeré Církvi a to s oktávem se konala. Jeho smrtí nedlouho po vydání této bully nové opět překážky slavnosti v cestu vstoupily a bulla až do roku 1311 mrtvou zůstala, až posléze papež Klement V. na sněmu Viennesském (ve Francii) r. 1311 bullu předchůdce svého opět ve známost uvedl a nařídil, aby slavnost Božího Těla ve veškeré Církvi a to ve čtvrtek po sv. Trojici se konala, na čemž zůstalo.

Eucharistický zázrak

Vedle vidění blahoslavené Juliány přivedla papeže Urbana IV. k ustanovení slavnosti i událost v Bolsenne, která je známa v Církvi pod jménem Bolsenská mše. Rozumí se totiž pod tímto jménem zázračný jev, Papež Urban IV. byl totiž prý na váhách, má-li tuto slavnost:, v Luttišské diecési již zavedenou, též u veškeré Církvi doporučit nebo ne! Když tou dobou (r.1264.) byl práve v Orviete, rozlil prý v blízkém městečku Bolsenne, jeden kněz při mši svaté krůpěj konsekrovaného vína na šáteček kalichu podložený (corporale) a snažil se, toto pochybení své tím zakrýti, že korporale na než krůpěj byla upadla, složil. Avšak ku svému hroznému leknutí viděl, že krůpěj přece proráží a po sobě všude krvavé stopy ve způsobě hostie zůstavuje. Událost tato prý přiměla papeže Urbana k tomu, by déle neodkládal a slavnost: Božího Těla všude, t, j. ve veškeré Církvi zavedl.

Milí čtenáři, výše uvedený eucharistický zázrak je popsán s některými odchylkami rovněž na Katolik.cz

BOLSENA - ORVIETO

Tímto.zázrakem je událost mnicha Petra z Prahy. Bylo to v období eucharistických kontroverzí XIII. století. Řeholní kněz Petr sloužil jednou roku 1263 mši sv. u hlavního oltáře v kostele sv. Kristýny v Bolsenu. V popisu události se píše, že ho napadly pochybnosti o pravdivosti vzhledem k Eucharistii. Když pronesl nad Hostií slova proměňování a pozdvihoval ji, nekvašený chléb se proměnil na maso a začal hojně krvácet. Novina se dostala rychle do Říma a papež Urban IV., který byl tehdy v Orvietu, se vydal do Bolsena. Na jeho žádost mu místní biskup přinesl zázračnou Hostii. Papež padl na kolena a klaněl se eucharistickému Pánovi, jehož krvácející eucharistické Tělo leželo na korporálu. Korporál se uchovává v orvietské katedrále dodnes. Následující rok v srpnu 1264 papež ustanovil svátek Kristova Těla na počest Nejsvětější Svátosti a pověřil Tomáše Akvinského, aby napsal oficium svátku.

Církevní historie zaznamenává víc než sto šedesát uznaných eucharistických zázraků. Na začátku osmého století jistý baziliánský mnich z Lanciana byl po pronesení slov Proměňování během mše sv. mučený pochybnostmi. Svatá Hostie se před jeho očima proměnila na Tělo, mimo středu, ve kterém svátostný způsob zůstal nedotknutý. Konsekrované víno se změnilo na jasně červenou krev, která vytvořila pět malých sraženin. Tato zázračná Hostie a Krev se zachovaly do dnešního dne.

Papežové této doby potvrdili pravost zázraku. Roku 1970 Svatá stolice pověřila skupinu vědců, aby provedli laboratorní rozbor. List Osservatore Romano z 3. dubna 1971 podal zprávu o výsledcích, které potvrdily, že uvedená krev je skutečnou krví a maso že je tkání srdečního svalu. Tato tkáň i krev patří jedné a té samé osobě. Zázrak trvá už 1200 roků. Papežové Lev X., Klement X. a Lev XIII. a další potvrdili pravost a úctu, která se vzdává této zázračné sv. Eucharistii.

http://www.heartofjesus.ca/Naju/NajuSlovak.htm