Jak starý je půst?

Můžeme říci, že tak starý jako samo lidské pokolení; neboť čím bylo první přikázaní, jež dal Hospodin prvorodičům v ráji, než přikázáním o postu? Řekl: "Ze všelikého dřeva rajského jez, ze dřeva pak vědění dobrého a zlého ať nejíš." (Gen. 2, 16. 17.)

A k Noemovi řekl Hospodin (Gen. 9, 3.4.): "Všecko, což se hýbe a živo jest, bude vám za pokrm; jako byliny zelené, dal jsem vám všecko; kromě, že masa a krví jísti nebudete." (Srovn. Sk. 15,29.)

Dále víme, že Bůh zapověděl Israelským, požívati některé pokrmy a uložil jim v roce jeden postní den. Rovněž i Mojžíš se postil, dříve než přijal zákon (desatero) z ruky Hospodinovy. I proroci a všichni zbožní muži Starého zákona se postívali, Daniel a tři mládenci u dvora krále Nabuchodonosora. Eleazar stařec a sedm synů Makabejských; a přísný postitel, sv. Jan Křtitel, o němž Lukáš 1, 15. píše: "Bude zajisté veliký před Pánema vína a nápoje opojného píti nebude." A Mat.3, 4: "Měl pak Jan roucho ze srsti velbloudí a pas kožený okolo beder svých; a pokrm jeho byl, kobylky a med lesní."

Ale nejen u Židů, národa vyvoleného, nalézáme půst, nýbrž i u pohanů. Jaké tělesné trýzně ukládají sobě brahmíni a fakírové indičtí! Nemají i Mohamedáni půst? Celý měsíc (Ramadan) nepožívají nic po celý den až do západu slunce? To je důkazem, že všichni cítí v sobě to, co napsal veliký apoštol národů sv. Pavel (Řím. 7,23): "Vidím jiný zákon v údech svých, který odporuje zákonu mysli mé", Galaťany pak napomíná (6, 16.): "abychom duchem chodili a žádosti těla nevykonávali; protože tělo stojí proti duchu, duch pak proti tělu; ty se sobě vespolek protiví, abyste nečinili, co byste činiti chtěli žádostí tělesnou." A to cítí v sobě jistě všichni, kdo v těle živi jsou, že se nesmí tělu pouštěti uzda a jemu povolovati, co by mu lahodilo, ale že je třeba, je krotit a na uzdě držet. Ptáte se čím? Odpovídáme: postem!

Proto dobře pěje Církev v prefaci postní: "Bůh postem nepravosti udušuje, ducha pozdvihuje a ctnosti síly i odplaty propůjčuje." Sv. Ambrož, když jej chtěli od postu zdržovat, aby neumřel, pravil: "V jídle a pití nalezli smrt již mnozí, v postu však nikdo." I sám Spasitel, Pán Ježíš Kristus, půst zasvětil. Bydlel na poušti a postil se 40 dní a nocí, ne proto, že by byl musel, ale nám pro příklad.

podle knihy Liturgika o posvátných dobách svaté katolické Církve, str.54 až 57.
Uvedený text je upravený z původní mluvy roku 1895 do dnes srozumitelné češtiny, a musím se přiznat, že to občas není jednoduché, tentokrát jsem požádal o pomoc Pavla Frývaldského a nyní Vám nabízím nejen jeho vysvětlení, ale pro porovnání i originál prvního odstavce textu :

Co jest postiti se? Zdržeti se pokrmův a nápojů, buďtež kterékoli; aneb, učiniti sobě ujmu v jídle a piti. Bez jídla a pití člověk býti nemůže; záleží na tom, jak mnoho, kdy a co člověk jí a pije. Zde hlavně o pokrmech řeč jest.
Dle toho možno rozeznávati trojí způsob postu:
1. buď zdržeti se jistých pokrmů, jako na př. masa, nebo věcí od dobytka pochodících (lakticinií) i vajec, anebo
2. požívati masa i jiných pokrmů, ale učiniti sobě ujmu; anebo
3. učiniti sobě ujmu a k tomu zdržeti se i jistých pokrmů, hlavně masa. Tento trojí způsob postui v Církvi katolické se rozeznává (zachovává).

Autor mluví o postu v jídle, říká však, že zcela bez jídla a pití být člověk nemůže, ale částečně ano, a to tím, že omezí množství, druh pokrmů, frekvenci apod. Autor tedy správně rozlišuje, že není jen půst v jídle a pití, ale v jiných oblastech. (Dnes by to byla hlavně televize). Rozlišení na tři druhy postu je dost zvláštní, ale jistě správný. Půst od masa a živočišných pokrmů je jistě správný, ale ne jediný. Pro mnohé není újma nejíst v postu maso, měl by se stanovit tedy jiný typ postu, například od sladkého. (Na popeleční středu a velký pátek je forma postu jasně definovaná, ne však v ostatní dny, v tom má člověk vlastně svobodu, jakou ujmu si zvolí)