Ten div byl takový: Stalo se to, když jsem byl v Kladšti, kde jsem při osadním kostele, který spravují špitální křížovníci sv. Jana Jeruzalémského, chodil do školy. Tehdy jednoho dne (myslím, že v sobotu), když jsem byl na nešporách, a stál jsem při tom mezi jinými žáčky a dětmi v kůru, po celou dobu nešpor. Když se pak zpívala kterási antifona (snad" Zdrávas Královno" či jiná - to už si přesně nepamatuji), buď mezi Magnifikat nebo už po nešporách, a tu jsem náhle pohlédnul na obraz, který stál na velikém oltáři bl. Panny Marie.

A znenadání se náhle tvář obrazu velebné Panny a Matky Boží Marie velmi rozhněvaně ode mne odvrátila tak, že se ke mně ten obraz obrátil zády. Toho jsem se velice ulekl, změnil jsem se ve své mysli, a stál jsem jako omámený, jakoby do mě udeřil hrom. Netrvalo dlouho a nějak jsem se vzpamatoval. Měl jsem hrozný pocit, jak jsem se díval na zadní stranu toho obrazu, jenž se mi zdál tak umazaný, plesnivý a potrhaný, že tu ošklivost nedovedu slovy vyjádřit. A jak jsem měl v mysli zármutek a hořkost, vzhlédl jsem k obrazu, aby se ráčila nade mnou smilovati a obličej svůj ke mně obrátila. Tak jsem se v té žalosti a úzkosti modlila pohleděl jsem přitom na obraz jejího Syna, jehož chovala na rukou, abych se dozvěděl, zda také Ježíš Kristus se ode mne svou tváří odvrátil. A jakmile jsem uviděl, že Svou tvář ode mne neodvrátil, pocítil jsem z toho v srdci jakési potěšení, a tak jsem se dál vytrvale modlil k té slavné Panně, aby ráčila svou tvář ke mně obrátit.

Po chvíli, zatímco jsem se modlil, se znenadání a jakoby nerada ke mně obrátila tak, jak byla předtím, než se na mne rozhoršila. Když se to stalo, vzdal jsem krátce díky té velebné Panně. Poté, co skončilo zpívání na kůru, odcházel jsem s ostatními žáčky do školy, ale žádnému z nich jsem o tom divu neřekl z obavy, aby nepoznali mou hříšnost. Neboť navenek jsem se stavěl dobrým, ale uvnitř a v soukromí jsem byl vždy hříšný v myšlenkách i v činech, tehdy i nyní.

Několik měsíců po tom divu jsem šel tři míle z Kladska do Broumova, kde jsem pobyl drahně času, aniž bych usiloval o odpuštění či žádal milost od dotčeného obrazu blahoslavené Panny Marie. Potom jsem šel do Prahy, a odtamtud zase jinam do učení, naposled k římskému dvoru. Předtím tedy než jsem obdržel svěcení, ale i později, kdy už jsem měl úřad a kostelní obrok byl jsem velmi rozpustilý a lehkomyslný a po mnoho let jsem málo dbal na ten hrozný div.

Později jsem často přemýšlel, že je nebezpečné zatajit takový div, jehož oznámením bych mohl pravověrné rozpálit ke zbožnosti, vyjevit všem svou hroznou hříšnost, aby mnou pak všichni pohrdali jako prašivým psem. Z toho důvodu jsem rozhodl zveřejnit před vámi i před jinými tímto listem onen výše popsaný div. I prosím a zavazuji vás pro Boží milosrdenství a skrze prolitou krve Pána Jezu Krista, přimluvte se za mne u Bohorodičky Marie, skrze niž jsem utvrzen v katolické víře, ať ráčí ode mne odvrátit hněv svůj i hněv svého Syna, Jenž jest požehnán na věky věků.
Amen.

A poněvadž se sluší vedle svědectví Písma svatého i Boží skutky zjevovat a velebit, napomínám a prosím, aby to, co se stalo a svrchu se píše, se věrně ohlásilo v pražském kostele a i jinde ve všech klášterních a světských kostelích duchovenstvu i všemu lidu. Že svatá Maria je zvláštní ochránkyně a slitovná přímluvkyně hříšníků nestálých ve víře a mdlých v lásce, kteří se v její milostivou přímluvu poroučejí, to ať je známo všem a všude. Navíc udělujeme čtyřicet dní odpustků těm, kdo by tento list četli, slyšeli a jiným vypravovali.

Toto jsem napsal já Arnošt, nehodný arcibiskup svatého pražského kostela, svýma hříšnýma rukama.