Pruh plátna, do něhož bylo zabaleno mrtvé tělo Pána Ježíše, je 4,46 metrů dlouhý a 1,10 m široký. Látka je tkaná jako klasový diagonální kepr. Nejzřetelnější jsou otisky krve. R. 1532 bylo poničeno při požáru kostela v Chambery, ve Francii.

Do propálených míst byly všity záplaty. Ty byly odstraněny spolu se zuhelnatělými částmi v r. 2002 a plátno bylo vyrovnáno. Kousky plátna z rohu byly již dříve (v r. 1978) odstřiženy a použity na uhlíkovou zkoušku. Podle ní bylo plátno padělek ze středověku. Uhlíková zkouška však není spolehlivá. Někdy vyjdou nesmyslná čísla.

Podle krve na plátně lze dokázat, že Ježíš byl do plátna zabalen až v hrobě, ne nesen zabalený do plátna už od kříže. Otisky krve nejsou rozmazané.

Na otisku zadní části těla vidíme, že dlouhé vlasy jsou na zádech svázány do ohonu a je tam krev. V pase, kde je tělo prohnuté nahoru, jsou praménky krve, která stékala z rány kopím do srdce. Nohy byly na kříži chodidly na sobě. Spodní chodidlo je plné krve. Jeho část je otisknuta ještě jednou vedle .

Vpředu má Ježíš ruce přeložené přes sebe a jsou tam kapky krve. Nejvíce krve je v oblasti zápěstí, kde byl vtlučen hřeb, aby ruce unesly tíhu těla. Nebyly tedy probodeny dlaně, jak se to ve středověku malovalo, protože již několik století předtím se už netrestalo ukřižováním a lidé to tedy neznali. Probodnutí zápěstí byl také krutější způsob. Vznikla křeč ruky, při níž byl palec u obou dlaní vtočen dopředu. Proto na otisku v plátně vidíme jen čtyři prsty. Plátno u nohou vpředu bylo trochu zkráceno, pravděpodobně bylo porušené od častého líbání a proto jej ustřihli.

Na obličeji je vidět přeražený nos a opuchlé tváře, krev na temeni hlavy od trnů. Na levém rameni a části zad u ramene je krev rozmazána, od nesení kříže. U rány v boku je vidět vytékající krev. Krev je v látce mezi vlákny.

Obraz nosu bez krve je jen ztmavlý povrch vláken, neproniká do hloubky. Vlákna jsou jen dehydrovaná a pod povrchem bílá. Tak je otisknuto celé tělo ( a je jako negativ ).

Pán Ježíš byl bičován nejen na zádech ale i vpředu. Jsou výrazné otisky. Bylo to okolo 80 úderů trojpramennými důtkami s olověnými kuličkami a lze poznat i směr odkud rány dopadly. Římané byli odborníci na křižování, to prováděli několik set let. Věděli přesně kam do zápěstí vbít hřeb. Ukřižovaní lidé se někdy trápili i několik dní.

Nohy jim nenatáhli tak nepřirozeně a bolestivě jako Pánu Ježíši, ale dali jim opěrku pod nohy, takže křižovaní skoro seděli.

Kopí bylo vraženo do srdce z pravé strany. Byl to profesionální přesný zásah.

Podle délek kostí nohy a jejich poměru je patrno, že jde o podobu člověka, ne o malbu . Byla změřena i výška postavy.

Pán Ježíš byl vysoký 174 cm, plus mínus 2 cm. Podle poměru kostí, které se liší u jednotlivých národů, byl semitské nebo arabské rasy. Byl ale vyšší než je průměrná výška lidí v této oblasti. Oči měl hnědé, to víme ze zpráv (z apokryfů).

Z krve na plátně byla zkoumána krevní skupina, je to skupina AB. Na plátně nejsou žádné známky rozkladu, to znamená, že tělo bylo zabalené méně než 3 dny.

Z plátna byl sejmut prach, pomocí lepenky jako izolepy. Zjištěno bylo 49 druhů pylových zrnek. Přes 70 % pylu je z rostlin v Palestině, 13% z rostlin rostoucích výhradně u Mrtvého moře, další z Konstantinopole a další z Francie.

Plátno bylo nejprve v Jeruzalémě, ukrýváno křesťany, pak bylo v Edesse, což je nyní Urfa v Turecku, pak v Konstantinopoli, Aténách , ve Francii a nyní v Itálii v Turíně. Podle legendy edeský král byl nemocen a žádal Ježíše, aby ho uzdravil. Přišel k němu apoštol s Ježíšovou rouškou a král se uzdravil. V r. 554 bylo plátno objeveno a poprvé změřena výška Pána Ježíše, kolem 180 cm. V r. 1205 bylo plátno v Aténách a od té doby jej pravděpodobně vlastní templáři. Po nich je získal rytíř Geoffrey de Charny. Templáři uchovávali plátno v tajnosti. Podle výpovědi jenoho z nich v r. 1287 jej jako nováčka zavedli na skryté místo, kde byl na dlouhém plátně otisk muže. Tomu se klaněl a líbal nohy. Také šňůry, které templáři nosili, byly posvěceny dotykem tohoto plátna. Francouzský král Filip Sličný (vládl od r. 1285 do 1314), který chtěl získat bohatství templářů, usiloval o zrušení jejich řádu. Předtím spustil pogrom na židy, také pro to, aby jim vzal peníze. Templáři byli od r. 1307 zatýkáni, vyslýcháni, mučeni a mnozí upáleni. Poslední byli upáleni r. 1314. Plátno předali příbuznému jednoho z templářů, rytíři z Charny.

Tam, v Lirey, bylo v r. 1353 poprvé veřejně vystaveno a začali stavět pro ně kostel. Biskup výstav v r. 1360 zakázal, myslel, že je tělo namalované a že to je podvod. Papež Klement VII. však zákaz odvolal, a pohrozil místnímu biskupovi, že bude exkomunikován, když uctívání plátna zakáže. Neví se přesně, proč templáři tajili plátno. Může to být proto, že po vyplenění Konstantinopole v r. 1204 papež prohlásil všechny, kdo mají něco z tohoto města, za exkomunikované.

Plátno bylo často ukazováno složené tak, že na vrchní straně byla vidět jen tvář Pána Ježíše, to byl tzv. mandylion. V 16. století vlastnil plátno Savojský rod a přenesl jej do Turína. Od té doby se mu říká Turínské plátno.

Plátno je vystavováno vždy v milostivém roce. Bylo to v r. 2000, příště by to mělo být v r. 2025. Má však být vystaveno i v r. 2010.

Obraz těla je vytvořen jakýmsi zářením, podobném jadernému. Vědci zkoušeli různým zářením na látkách takový obraz vytvořit, ale dosud se jim to nepodařilo. Záření vycházelo z kůže, z vlasů i vousů a bylo jednosměrné. Dosud se nepodařilo vysvětlit. Vlákno pod obrazem je čisté, světlé. Obraz není vytvořen chemicky.

V r. 2002 bylo plátno vyrovnáno. Podle fotografií byl vytvořen plastický otisk, reliéf. Vzniká i socha. Je to podobné jako u snímků povrchu Země z družice. Ty jsou ploché a lze je počítačem převést do plastické podoby.

Poznámka pro křesťany: v přikázáních starého zákona a v některých křesťanských církvích je zakázáno zobrazovat Boha.

Tím však, že Ježíš Kristus sám sebe zobrazil, tento zákaz zrušil. Můžeme ctít i obrazy a svaté.

O turínském plátně bylo již napsáno mnoho knih. Např. Miroslav Žák: Tajemství turínského plátna, 1992, nedávno vyšlo 2., rozšířené vydání, Anton Hajduk: Turínske plátno (slovensky) 1991, Alfréd Fantiš: Záhada turínského plátna, 2000 (2.vydání), Graham Hancoch-Roel Oostra: Velké záhady, mýty a mystéria (zde kapitola Iana Wilsona: Turínské plátno-relikvie nebo padělek?) 1995, a starší, dosud cenná práce: R.W.Hynek: Muž bolesti, II. díl, 1946.

Další údaje z internetu : V r. 1204 turínské plátno údajně ukradli křižáci z Konstantinopole, Cařihradu, hl. města byzantské říše. Byla to 4. křížová výprava. (Z historie: r. 395 rozdělení římské říše na východořímskou (Byzanc) a západořímskou. Ta v r. 476 zanikla. V r. 636 začátek arabské expanze do byzantské říše, po 8.stol. zastavena, od 9. a 10. stol. útoky Turků, od 1453 je Konstantinopol hlavním městem muslimské Osmanské říše, a jmenuje se Istanbul. Byzantská říše zanikla. V r .1923 vznikla Turecká rep.) Od r. 1578 je plátno v Turíně. Poprvé bylo fotografováno r. 1898. Od r. 1978 se prováděly různé testy. Radiouhlík v r. 1988 -podle tohoto testu je plátno z r. 1260 až 1390. K testu byly použity okraje plátna ohořelé od požáru v r. 1532. Obrysy těla jsou na první pohled jakoby vypáleny a jsou negativem obrazu. Není použita barva ani pigmenty. Plátno váží 1420 g.

Václav Větvička 2.10.2004: kousek plátna z katedrály v Oviedu, které je možno historicky doložit jako kus textilie z hrobu, která balila Kristovu hlavu ...tam je také krevní skupina AB. Článek ze 3.4.2008: Turínské plátno bylo fotografováno digitální zrcadlovkou Nikon D3 do počítače. Je na 1649 fotografiích, zabírá celkem 158 GB. Bylo fotografováno celé plátno o rozměrech 437 x 111 cm, z výšky 30 cm nad plátnem.