Jen pro dnešek se vynasnažím prožít den, aniž budu chtít vyřešit problém celého svého života jedním rázem.

Jen pro dnešek budu věnovat nejvyšší péči svému chování. Nebudu nikoho kritizovat. Nebudu dokonce ani tíhnout k tomu, korigovat nebo polepšovat druhé ... jen sám sebe.

Jen pro dnešek budu šťasten v jistotě, že jsem stvořen pro štěstí ... nejen v onom druhém světě, ale i v tomto.

Jen pro dnešek se přizpůsobím okolnostem, aniž si budu přát, aby se okolnosti přizpůsobily mým představám.

Jen pro dnešek budu věnovat 10 minut svého času dob­ré četbě. Tak, jako je potrava nutná pro život těla, tak je dobrá četba nutná pro život duše.

Jen pro dnešek vykonám dobrý skutek a nikomu o tom neřeknu.

Jen pro dnešek udělám něco, k čemu nemám chuť. Kdybych se ve svých myšlenkách cítil uražen, postarám se, aby to nikdo nezpozoroval.

Jen pro dnešek si určím pevný program. Možná, že jej přesně nedodržím, ale určím si jej a budu se chránit dvo­jího zla: štvaní a nerozhodnosti.

Jen pro dnešek budu pevně věřit - i kdyby okolnosti svěd­čily o opaku - že se dobrotivá Boží prozřetelnost o mne stará tak, jako kdyby nikoho jiného na světě nebylo.

Jen pro dnešek nebudu mít strach. Hlavně se nebudu bát mít radost ze všeho, co je krásné, a věřit dobrotě.

Je mně dáno činit dobro po dobu dvanácti hodin; pomyšlení, že je musím prosazovat po celý život, by mi moh­lo vzít odvahu. Papež Jan XXIII.