Zvyk dát za zemřelého sloužit třicet mší sv. bezprostředně za sebou jdoucích, uznala Církev za zbožné a rozumné (S. congr. Indulg. z 15.3.1884). Gregoriánské se nazývají, protože mají svůj původ u sv. Řehoře (+604).
Papež ŘEhoř Veliký se totiž dozvěděl, že před smrtí mnicha Justa, v klášteře, kde byl opatem, u něj nalezli několik dukátů. Tím se vážně prohřešil proti klášterní chudobě. Proto mu nebyla poskytnuta útěcha jako ostatním umírajícím. Za měsíc po jeho smrti za něj dal sv. Řehoř sloužit třicet mší sv. bezprostředně za sebou po třicet dní. Po poslední mši sv. se mnich Justus zjevil svému rodnému bratru Kapisu a oznámil mu, že je z očistce vysvobozen.
Od těch dob se za zemřelé často obětují třicet dní za sebou mše sv. Nemůže-li kněz některý den gregoriánskou mši sloužit, může být na tento úmysl obětována jinýmm knězem. Vynechání mše sv. na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu není přerušením. Tyto mše sv. smějí být obětovány pouze za jednu duši, ne za více zemřelých.
Dáme-li za zemřelého sloužit gregoriánské mši sv. hned po smrti, prospějeme tak jeho duši samozřejmě nejvíc. Jak dlouho totiž musí čekat duše v očistci na pomoc, za kterou se slouží mše sv. snad jen jednou do roka?
Pamatujme na spásu své duše. Odevzdejme obnos na gregoriánské mše sv. ještě za života spolehlivé a zbožné duši, která je dá za nás hned po smrti odsloužit. |
