Dokonce i ti největší skeptici byli nuceni uznat, že modlitba má jedinečné účinky, které východní meditace poskytnout nemůže. Jako názorný příklad nám může posloužit příběh doktora Larryho Dosseye, internisty, který absolvoval prestižní Jihozápadní lékařskou fakultu v Dallasu.
Doktor Dossey vyrůstal v puritánské rodině na jihu Spojených států amerických a již během svých vysokoškolských studií se prohlásil za agnostika.O několik let později se začal zajímat o východní náboženství (buddhizmus a taoizmus) a začal praktikovat meditaci. Jeho přesvědčení bylo otřeseno, když zjistil, že mnohé vědecké studie doporučují modlitbu pro zlepšení zdraví pacientů.
První reakcí Dosseye na neúprosné údaje bylo, že nechtěl mít s modlitbou nic společného. Nakonec však prohlásil: „Rozhodl jsem se pro modlitbu. Uvědomil jsem si, že nepoužít ji by znamenalo to samé, jako kdybych si nevzal účinný lék nebo nepodstoupil chirurgickou operaci.“
Dossey, usvědčený silou modlitby, odložil východní meditaci a rozhodl se každý den věnovat čas „rozhovoru s Bohem“. Dosseyho zkušenost sice nevysvětluje vliv modlitby na čelní lalok, ale dokazuje, že modlitba má účinky přesahující působení meditace.
Rád bych upozornil na zajímavou knihu Healing Words: The Power of Prayer and the Practice of Medicine (Léčivá slova: Moc modlitby a lékařská praxe). Autor není žádný náboženský fanatik, který by se snažil propagovat nějakou sektu, ale vědec, doktor Dossey, který přes počáteční předsudky osobně prožil moc modlitby.
Ve své knize popisuje těsnou souvislost mezi modlitbou a čelním lalokem, když spojuje modlitbu s jedním naprosto udivujícím jevem v lékařství – spontánním ústupem rakoviny.
Během spontánního ústupu přežije člověk se smrtelným druhem rakoviny bez léčby. Nádor může být zcela vyléčen nebo se u takové osoby mohou nacházet stopy rakoviny, které však nemají zhoubný vliv.
Dossey popisuje spontánní ústup rakoviny Yujira Ikemiho z Japonska: „Vyléčení často předchází oddanost a přijetí prostřednictvím modlitby. Nejde o agresivní modlitbu za konkrétní výsledky či odstranění rakoviny.“ Čelní lalok (jeho schopnost pozitivně přijmout diagnózu a změnit život) ve spolupráci s Bohem prostřednictvím modlitby přináší uzdravení. Dossey shrnuje výzkum Ikemiho případu slovy: „Jen co se pacienti (kteří později zažili spontánní ústup rakoviny) dozvěděli o své diagnóze (rakovině), zcela se odevzdali do Boží vůle.“
Typická meditace či relaxace může tento proces narušit nebo poškodit. Potvrzuje to i výzkum stresových hormonů u pacientů před, ihned po a dva dny po chirurgickém zákroku.
Dossey uvádí výsledky britského výzkumu, že totiž hladina stresových hormonů, které oslabují imunitu, se výrazně zvýšila jen u těch osob, které předtím absolvovali relaxaci. U těch, kdo řešili své obavy či strach před operací bez relaxačních technik, se zvýšení stresových hormonů neprojevilo.
Modlitba se nezaměřuje na potlačení problému či léčbu příznaků, ale na spojení člověka s Bohem. Někdy modlitba především vyjadřuje souhlas s Boží vůlí a přijímá ji. Jindy může být mimořádně aktivní. Člověk může hledat odpovědi na těžké otázky svého života nebo vyjadřovat touhu poznat Boží vůli v konkrétní složité situaci. Takový zápas vyžaduje maximální aktivitu čelního laloku.
Ukázka z knihy dr. Neila Nedleyho „Život bez deprese“, kterou lze objednat na adrese www.a-o.cz. |
