Protože je spousta rodičů, kteří děti trestají tím, že jim odpírají lásku, že je třeba ignorujou, nemluví s nima, neusmívají se na ně vůbec ... A ono je zřejmě lepší jim vynadat, ale chovat se k nim pořád se zájmem. Nemusí se to říkat slovy, ale podle chování a přístupu se ta láska pozná.

To mi taky dcera říkala, že měli učitelku, která jediná měla opravdu respekt a děti jí měly rády, i přesto, že jim nic neprominula a byla přísná, ale ony z ní tu lásku cítili, že chce jejich dobro, že má o ně upřímný zájem, že je opravdová. A já sama jsem měla taky takovou učitelku, ještě i dneska si na ní vzpomenu, protože jednou jsme měli v osmičce na návštěvě ve třídě inspektora a nikdo se nehlásil k tabuli, tak vyvolala mně a řekla mi "Peterková, ty si poradíš v každý situaci", a opravdu jsem to díky tomu spočítala dobře na té tabuli, i když jsem strašná trémistka. Už mockrát jsem si na to vzpomněla a pomohlo mi to, když něco vypadalo úplně bezvýchodně... Dneska by se řeklo, že mě "naprogramovala", ale naštěstí v dobrým :)

A vlastně to nemusí platit jen na vztah rodičů a dětí, ale obecně na všechny vztahy. A taky tak, že pokud chce někdo někoho kárat, tak ho nejdřív musí mít hodně rád.

Ten verš se dá taky říct tak, že "Horší je skrývaná láska, než zjevná kárání." Někdo si myslí, že je nejhorší někomu vynadat a rozčilovat se. Jenže když nebude dávat najevo lásku, naschvál se bude  třeba mračit, tak nakonec už tu lásku ani mít nebude. Takže pak ani nebude už co skrývat. No pořád tomu ještě úplně nerozumím :-)))

Dodatek 22.2.2018 :

Když jsem včera dělala pořádek ve starých výstřižkách, tak jsem našla k tomu jeden :-) Ten na to má zase další pohled, takže teď už z toho vůbec nejsem moudrá. Taky jsem si ale představila Pána Boha, jak se tváří, když něco udělám špatně. Vždycky mám představu, že se hrozně mračí a odvrátí se. Třeba je to ale jinak ?