Moji milí,
v nedávné době jsme slavili svátek Těla a Krve Páně. Tentokrát přímo na den, na který připadá pro zbožnější část katolické populace. Pro část laxní (volně přeloženo: pro ty „co pro to se nepřetrhnou“) se ze slabosti, nebo rezignace překládá na neděli.
Takový model však jen napomáhá dalšímu „zvlažnění“, proto se mu snažím vyhnout co mám síly. Liturgie je nejvyšším projevem života církevního společenství. U nás v asistenci byly čtyři osoby...Tím spíše musíme poděkovat chrámovému sboru, který dodal naší liturgii slavnostní rozměr.

Příští týden je ustanoven(8.a 9. - pátek a sobota) svátek Nejsvětějšího Srdce Páně, následně svátek neposkvrněného Srdce Panny Marie.

Jak nám nemohlo uniknout, všechny tyto svátky, koncipované původně jako významné slavnosti, se netěší žádné mimořádné pozornosti, jak tomu bylo dříve. Tím větší hodnotu však mají pro prohloubení duchovního života každého z nás. Jakési kolektivní jejich prožívání se podařilo postupující sekularizaci úspěšně potlačit...

Má to však jednu výhodu: „okamžik pravdy“. Můžeme si odpovědět na otázku naší věrnosti Pánu Bohu. Budeme-li upřímní, možná zjistíme, že to není hodnota, o kterou v životě usilujeme jako o tu první a nejdůležitější.

Poselství zmiňovaných svátků nám jinými slovy říká: Pán Bůh nám dává příležitost k tomu, abychom uprostřed zmatků a nebezpečí tohoto světa nežili bez naděje. Snažme se ji uchopit, dokud můžeme..

P. Jan Pražan

Úvodník P. Jana Pražana ze Svatomartinských listů v Nejdku červen 2018