Narodila jako poslední z deseti dětí v Bermersheimu u Alzey v roce 1098.
Jako "desátek" svých rodičů - Hildeberta a Mechthildy z Bermersheimu byla již od narození zasvěcena Bohu.
Ve svých osmi letech byla dána do klauzury v Disibodenbergu k hraběnce Juttě ze Sponheimu.
Zde získala náboženskou výchovu a vzdělání spočívající ve zpívání žalmů a zpěvů Davidových.
Výuka latiny byla omezena jen na zacházení s liturgickými texty.
Klauzura v Disibodenbergu se časem rozrostla v klášter benediktinek, jehož abatyší se po smrti Jutty ze Sponheimu v roce 1136 stala sama Hildegarda.
Od narození slabá a neduživá mohla Hildegarda již z matčina klína ve svých viděních nahlížet do tajemství přírody, jež ostatním zůstávala skrytá. Bděla ve dne v nocí, aniž by upadla do extáze, a v duchu mohla prožívat velkolepé vize. Tyto stavy byly pro Hildegardu zcela samozřejmé a patřily k jejímu životu. Až ve svých patnácti letech si uvědomila, že ostatní lidé taková vidění nemají; od té doby zachovávala o svých vizích přísné mlčení. Ve věku 43 let obdržela prý od Boha takovýto příkaz: "Ty slabý člověče, ty popeli z popela, prachu z prachu, řekni a napiš vše, co vidíš a slyšíš. ...Zapiš to ne podle svého nejlepšího uvážení, nebo podle mínění jiného člověka, ale tak, jak to odpovídá vůli toho, který vše vidí a vše řídí ve skrytu svých tajemství." Svá vidění musela Hildegarda sepsat bez komentáře. Vzhledem k tomu, že neznala latinu a její gramatiku, byl jí dán k dispozici jako sekretář Volmar, mnich z Disibodenbergu, kterému se již dříve svěřila se svými vizemi. Zápis jejího prvního vidění, SCIVlAS - Cesty vědění, jí trval deset let. Na Trevírském synodu, který se konal od 30.listopadu 1147 do 13. února 1148, potvrdil papež Eugen 111. Hildegardin vizionářský dar a před kardinály, biskupy a teology osobně předčítal z jejího díla Scivias. Její vizionářský dar tak byl uznán nejvyššími církevními místy.
Ještě předtím, než dokončila Scivias, založila Hildegarda podle Božího přání klášter Rupertsberg, do něhož se jeptišky přestěhovaly v roce 1147. Zde pak vznikly další knihy zachycujicí její vidění: Liber vitae meritorum Kniha životních zásluh (Odpovědnost člověka) Liber divinorum operum Kniha o díle Božím (Člověk a svět) Hildegardini životopisci z 12. století, mnichové Gottfried a Theoderich, podali zprávu ještě o následujicích zápisech: "Rovněž v prorockém duchu odhalila něco o lidské přirozenosti, živlech a různých stvořeních, a o způsobu, jak jejich pomocí lze člověku pomáhat, a různá jiná tajemství." Dále nás seznámili s dopisy, písněmi a neznámými zápisy, výklady evangelia a rovněž se symbolickými výklady, které svatá Hildegarda shledávala ve svých viděních.
V letech 1158 až 1171 podnikla svatá Hildegarda mnoho velkých misionářských cest po Německu. Kázala na tržištích a v klášterech a vyzývala lid, zmatený falešnými učiteli a církevním schizmatem, k pokání a obrácení. V roce 1165 založila klášter Eibingen, protože klášter Rupertsberg již nestačil přijímat další sestry. Přes svůj vysoký věk navštěvovala jeptišky v Eibingenu dvakrát týdně.
Svatá Hildegarda zemřela 17. září 1179 v noci z neděle na pondělí. Při její smrti se na nebi objevila zázračná znamení. Dejme nyní znovu slovo kronikářům Gottfriedovi a Theoderichovi: "Nad komnatou, ve které svatá panna odevzdala s prvním nedělním úsvitem svou šťastnou duši Bohu, objevily se dvě nadmíru jasné duhy zářivých barev. Klenuly se na velkou vzdálenost do všech čtyř světových stran. Jedna se táhla od severu k jihu, druhá od východu k západu. V jejich průsečíku zářilo jasné světlo ve tvaru měsíce. Svítilo do daleka a zdálo se, že zahání tmu z domu smutku. V tomto světle byl vidět rudě zářící kříž - zprvu malý, ale později rostoucí do nesmírné velikosti. Byl obklopen nesčetnými barevnými kruhy, v nichž se vytvářely jednotlivé rudě se třpytící kříže s vlastními kruhy. Ty menší bylo možno vidět dříve. Jak se na obloze rozšířily, táhly se dále na východ a zdály se sklánět k zemi na dům, který byl domovem svaté panny, a halily horu do zářícího světla." Těmito znameními Bůh všem ukázal, že vzal svou věrnou služebnici k sobě, do věčného blaženství.
Je patronkou :
přírodovědců, filologů a esperantistů; / přírodních léčitelů a bylinářů; proti nemocem; za zdravou výživu /*
Atributy: je zobrazována například jak naslouchá a diktuje vidění a kolem hlavy jí šlehají plameny, v rukou má knihu nebo misku s bylinami, pero, almužnu pro chudé, berlu; někdy je na obrázku model kostela, protože založila klášter. Její vidění jsou stále vydávána i v dnešní době a obrázky vznikají stále nové.
17.9. Svatá Hildegarda z Bingen