František de Borgia se narodil 28. října 1510 na hradě v Gandíi ve Španělsku jako syn vévody z Gandíe a Jany z Aragonie. V 17 letech vstoupil do dvorní služby císaře Karla V. a jeho mladé a krásné manželky Izabely. Tam František poznal i svou pozdější manželku Eleonoru de Castro, která byla její dvorní dámou. František a Eleonora de Castro žili ve šťastném manželství. Měli spolu osm dětí.

V r. 1539 se život Františka zásadně změnil. Spoluprožil předčasnou smrt Izabely v Toledu. Rakev s její mrtvolou, která nebyla balzamována, pak musel doprovodit do Granady, kde měla být pohřbena. Před uložením do hrobu, po sedmi dnech od její smrti, musel dosvědčit, že v rakvi, kterou otevřeli, leží opravdu císařovna Izabela. Dvořané se štítili mrtvoly a brzy odešli. František zůstal sám a byl hluboce otřesen. Uvědomil si, jak pomíjivá je krása, sláva a bohatství. Rozhodl se, že zasvětí celý svůj další život Bohu. Učinil slib, že přežije-li svou manželku, vstoupí do řeholního stavu.

Krátce po smrti Izabely byl František de Borgia jmenován místodržitelem Katalanie. Vládl spravedlivě, pečlivě se staral o blaho poddaných a trestal lupiče. Teprve po čtyřech letech se František představil Ignácovi z Loyoly, zakladateli jezuitů, a tajně si u něho vykonal exercicie (tj. několikadenní duchovní cvičení).

V r. 1546 zemřela manželka Eleonora a František vstoupil tajně do jezuitského řádu. Nejprve chtěl vidět svou rodinu zaopatřenou a uspořádat své vládní záležitosti, a pak oznámit veřejně svůj krok. Tak žil v nitru svého srdce po čtyři roky jako řeholník, navenek však jako vévoda Gandíe. Ve svých 40 letech v r. 1550, se František „odtajnil“ a roku 1551 přijal kněžské svěcení.

V řádu byl r. 1554 jmenován generálním komisařem Portugalska a Španělska. Velmi přispěl k vývoji jezuitského řádu ve Španělsku a podporoval Tovaryšstvo Ježíšovo také při novém zakládání v jiných zemích. Po mnoha radostech ale i četných útocích od závistivých a nepřejících protivníků byl František de Borgia v r. 1565 zvolen třetím řádovým generálem jezuitů. Za něho se Tovaryšstvo Ježíšovo uchytilo především ve Střední a Jižní Americe. Po naplněném životě zemřel František de Borgia 1. října 1572 v Římě. Svůj poslední odpočinek našel v jezuitském kostele v Madridě. Za svatého ho prohlásil papež Klement X. v roce 1671.
Je patronem : proti zemětřesení.
Atributy : Bývá znázorňován v řeholním hábitu, u sebe má knihu, umrlčí lebku, vévodský klobouk nebo korunu. V Praze na Karlově mostě je sousoší sv. Františka Borgiáše z r. 1710, směrem k Národnímu divadlu, mezi sochami sv. Kryštofa a sv. Ludmily. U nohou světce vlevo je sedící anděl s obrazem Panny Marie s Ježíškem a vpravo stojící anděl s obrazem monstrance. Na podstavci sochy vpředu je lebka s korunou na hlavě a s žezlem v ústech.
Zdroj : Rudolf Schikora: Naše světla, Schauber-Schindler: Rok se svatými,
www.jezuite.cz, www.pragensia.tiscali.cz, www.pis.cz
Sestavil : Marielit

Alter-eko s.r.o - Tepelná čerpadla, solární kolektory, fotovoltaické solární panely (články), vodní elektrárny, větrné elektrárny - montáž, prodej, ceník, reference.