« -1 den Dnes je 21.10., svátek má  Sv. Hilarion   +1 den »    
  Nejčtenější
Čeští a moravští svatí patroni
Poutní místa
Pomocníci v nouzi
Svaté děti
Růženec
Korunka
První soboty
Úryvky
Seznam papežů
MP3, Videoklipy
Srdce Ježíšovo
Poutníci - fotky
Mravenci
TV Medjugorje, LurdyFatima online
SVATÍ NA KARLOVĚ MOSTĚ
Novéna k svatému Charbelovi
Otevřít Bibli >>

Všechny prosby o modlitbu...                    

   Přidat prosbu   

J a R : Prosím e o modlitby za počatie dieťatka. PBZ
Za to se modlím
Lukáš michael : Ruka boha pomože pošlete to do nebe dakujem
Za to se modlím
Mária : Prosím o modlitby za prácu, pri ktorej budem plniť Božiu vôľu a pocítim to aj vo svojom srdci. Ďakujem.
Za to se modlím
Zuzana : Nebesky Ocko, prosim ta, prijmy modlitbu mojho srdca. Vsetko ti odovzdavam. Ujmy sa nas, bojuj za nas. Nech je vsetko uzdravene a obnovene v Kristovi.
Za to se modlím
maminka J. : Drazí, prosím vás o modlitbu za duševní a duchovní uzdravení, dar obrácení a víry pro dceru Jitku, syna Martina, a pro Jitčina bývalého manžela Milana. Prosím o modlitbu za dary Ducha svatého pro všechny moje děti a jejich rodiny. Prosím o modlitbu za vnučku Pavlínku, aby se jí dařilo ve studiu na střední škole a aby později úspěšně odmaturovala. Vždyť u Pána Ježíše nic není nemožné, maminka.
Za to se modlím
Iva : Prosim znova o modlitby za choreho ocka. Dakujem vsetkym.
Za to se modlím
Eva : Velmi prosim o modlitby za moje zdravie a za moje deticky, nech nepridu o maminku. PBZ
Za to se modlím
Anna : Prosim za zdravie Alzbetky a za jej dietatka,ktore nosi pod srdcom. PBZ
Za to se modlím
Miroslav : Prosim o modlitby za moju dceru Bronislavu za najdenie zamestnania. Pan Boh zaplat.
Za to se modlím
: .
Za to se modlím
Sestra : Pane, prosim ta, vyslys moju vrucnu prosbu.
Za to se modlím
Milka : Prosim o modlitbu za uzdravenie tela aj duse.
Za to se modlím
katka : Chtěla bych všem, kteří zde prosí o modlitby, doporučit Pompejskou novénu. Je to modlitba, která vyžaduje trpělivost a čas, ale to, co se děje již během modlitby, převyšuje všechno. Problémy se často vyřeší způsobem, který by mě ani nenapadl, navíc se dějí věci, které nemůžou být náhoda. Vždy jsem se přesvědčila, že s touto modlitbou člověk neztrácí čas. Je pravda, že jsem nikdy nedostala hned o co jsem prosila, ale Bůh takto nefunguje... je to modlitba, která přinese plody až je ten správný čas. Je velmi zvláštní, že s touto modlitbou jsem klidná a že vše dopadne tak, jak má. Prý je to neodolatelná novéna, člověk dostane milost, když se ji pomodlí... vzniká na ní závislost, den bez této modlitby není ono, zvlášť, když je říjen - měsíc modlitby růžence. Prosím všechny lidi, kteří pochybují, nebo si myslí, že prostě nemají čas se modlit 3 růžence denně po dobu 54 dnů, ať tomu dají šanci. Je také pravda, že se někdy situace, za kterou se modlíte, může zhoršit a obrátit proti vám - několikrát se mi to stalo. Na internetu jsem četla další svědectví lidí, kteří psali něco podobného, obzvlášť v případech, kdy se modlíte za konkrétního člověka - zlo si nenechá jen tak vzít svou kořist. Začne pak boj mezi zlem a dobrem... Panna Maria ale vždy zvítězí, jen je potřeba v modlitbě vytrvat. teď se modlím 14. novénu v pořadí, budu končit příští týden, hned pak začínám znovu...
Za to se modlím
Eva : Prosím o modlitbu za uzdravenie mojej dcéry, nech Pán uzdraví všetko, čo spôsobuje jej kŕče. Chvála ti Pane.
Za to se modlím
Alzbeta : Mile sestricky prosim o modlitbu pre moju dceru za dar materstva. Uz je tehotná, prosím o modlitbu, aby nepotratila a boziu pomoc pri porode a za zdravie pre babatko.
Za to se modlím
Marie : Moc prosím o modlitbu za naší babičku, která je nemocná a ještě k tomu zmatená a dezorientovaná, aby se její stav zlepšil a my se byli o ni schopni postarat. Moc děkuji.
Za to se modlím
Lucie : Moc prosím všechny dobré lidi, aby si ve chvílích rozjímání vzpomněli i na všechna opuštěná, ztracená a zanedbávaná zvířátka, pejsky a kočičky a ostatní němé tváře. I oni jsou děti Boží, prosím o modlitbu, aby našli laskavou náruč a bezpečný domov.
Za to se modlím
Mirka : Prosim o modlitby za knaza Mariana Kuffu.
Za to se modlím
Mária : Prosím o modlitby za moju rodinu. PBZ
Za to se modlím
Silvie : Stále prosím o modlitbu za mého syna Jáchymka má problém ve školce nechce malovat a paní učitelka s tím má velký problém a za uzdravení 14 měsíční Anežky má epileptické záchvaty..ze srdce vám všem děkuji a modlím se za Vás+ Bůh vám žehnej
Za to se modlím
Marta : Milé sestričky,veľmi pekne prosím o modlitby za pokoj v rodine, posilnenie vo viere,zdravie a potreby mojej dcéry pri zabezpečení bývania. PBZ
Za to se modlím
Alzbeta : Mile sestricky prosim o modlitbu pre moju dceru za dar materstva. Uz je tehotná, prosím o modlitbu, aby nepotratila a boziu pomoc pri porode a za zdravie pre babatko.
Za to se modlím
Alica : Prosím o modlitbu za uzdravenie. Čaká ma vyšetrenie, prosím o modlitbu, aby mi dobre dopadlo. Zo srdca ďakujem.
Za to se modlím
Gabriela : Ocko, prosím vypočuj úmysly a prosby môjho srdca. Ďakujem.
Za to se modlím
Monika : Velmi prosim za nasu rodinu. Dakujem.
Za to se modlím
Renáta : Prosím o modlitby za dcéru Alexandru, za dary Ducha svätého, pokojnú myseľ a pomoc na ťažkej skúške vo štvrtok. Veľmi pekne ďakujem.
Za to se modlím
Daniela : Prosím o modlitby za moje zázračné uzdravenie z detskej mozgovej obrny , aby sa môj mozog uzdravil a vyliečil . Ďakujem za každú modlitbu , Boh vás žehnaj
Za to se modlím
Jarda : Chtěl bych poprosit o modlitbu za naše manželství. Moc všem děkuji.
Za to se modlím
Monika : Prosim za rodinu. Brat sa mi zdoveril ze je bisexual. Prosim za rodicov..
Za to se modlím
ivana : prosím o uzdravení mého tatínka
Za to se modlím
Další

  Vyhledávání





Site de Glance-L-nails by Lucie Kubisova, styliste ongulaire diplômée chez Magnetic Nail Academy, prestigieuse marque de Hollande. Déja plus de 4 ans d'expérience comme styliste ongulaire.


Statistiky

  Jak jsem potkal Jezulátko
Zveřejněno : 2005-11-06 12:14:52
Přečtení : 7079

Možná to zní trochu nevěrohodně, možná to zní tak, jako že se vytahuju, ale já jsem Jezulátko skutečně potkal. Mám na mysli Pražské Jezulátko z kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Karmelitské ulici, které zřejmě všichni znáte, řada z Vás se mu jistě byla osobně poklonit a Vy ostatní jste o něm přinejmenším alespoň slyšeli. Já sám jsem až donedávna pojmenování Jezulátko měl spojené pouze s vánocemi a s přívlastkem Pražské jsem mu dával jen jakousi podobu obrázku či sošky, jež je atrakcí pro zahraniční turisty a o spojení s výrazem milostné, jsem neměl ponětí.

Moje první setkání s ním proběhlo na velmi značnou vzdálenost a jen prostřednictvím článku v březnovém čísle Zahraničního reportu. V článku Milostné Pražské Jezulátko, daruj nám mnoho svatých rodin! se autorka přiznává k obdobným znalostem a úctě k Pražskému Jezulátku jaké uvádím výše o sobě, ona ovšem se zprávou o tom, jak vysoce si Pražského Jezulátka váží věřící v Rakousku, protože o pobytu v rakouské katolické rodině její článek především pojednává. Já sám jsem takovou informací byl překvapený. Pak mě něco překvapilo ještě více!

Lze říci, že vzdálenost, kterou Pražské Jezulátko překonalo při našem druhém setkání byla proti první ještě mnohonásobně větší. Nevím dnes jaký to byl televizní pořad, ale byl o Středoafrické republice, celkem nic zajímavého, ale jedna informace na mě působila jako blesk z čistého nebe: děti navštěvují školu zřízenou misií Pražského Jezulátka !!!!!!!!!!!!!!!!

„Cože v Africe, misie Pražského Jezulátka? Ostuda! Samozřejmě moje! V africké škole se děti modlí k Pražskému Jezulátku a já, katolík z Čech, o něm nic nevím! S tím musím skončit!“

Ale ještě mi to nějaký čas trvalo, nejezdím do Prahy často a když ano, obvykle jí jen projíždím někam zcela jinam. Ale tentokrát se na mě štěstí usmálo, jinými slovy, cesty Páně jsou nevyzpytatelné a já měl před sebou cestu do Prahy i s několikahodinovým volnem na místě. Rozhodnutí, jak s tím časem naložím, bylo naprosto jednoduché: „Podíváš se na Pražské Jezulátko!

Ne! Podíváš se = špatně, to dělají tůristi. Půjdeš se pomodlit, poklonit se, poprosit a poděkovat a taky zjistíš proč je tak významné, že ho znají i v Africe.

Mým dnem cestovním se stal čtvrtek 16. června, rozhodla o tom pozvánka k přijímacím zkoušce na VŠ mé dcery. Ta se projevila nejen na datu, ale i na čase cesty a tak jsme z Nejdku vyjížděli již ve 3.30 ráno s cílem dorazit do 7.30 k budově VŠ a já do 8.30 ke vchodu kostela, což je čas jeho otevření třicet minut před začátkem mše svaté.

Když jsem se ocitl v Praze a moje dcera seděla v lavici posluchárny, mohl jsem si určit způsob, jak se ze Žižkova dopravit na Malou Stranu. Zvolil jsem krátkou cestu tramvají a dlouhou pěšky. Pěšky především proto, abych pouť k Pražskému Jezulátku vykonal i s vynaložením fyzických sil a skutečně k němu putoval. Avšak přiznávám se, že jsem si zvolil cestu velice příjemnou. Od Prašné brány, Celetnou ulicí na Staroměstské náměstí, odtud na Karlův most a přes něj na Kampu, ze které jsem se dostal již přímo před kostel. Slunečné červnové jitro na těch nejvíce turisticky atraktivních místech, ovšem v čase, kdy turisté teprve vstávají z hotelových postelí a hledají cestu na snídani do hotelové jídelny.

U kostela Panny Marie Vítězné jsem se ocitl již v 8 hodin, čekání jsem si krátil modlitbou a zpěvem, doprava v ulici je dost hlasitá, aby mě nikdo zpívat neslyšel, a nakonec i pozorováním okolí, především tramvají, které mají zastávku přímo pod schody do kostela. V 8.30 jsem mohl vstoupit. Byl jsem zvědavý, jak dlouho zůstanu v kostele před milostnou soškou klečet sám, a byl jsem zvědavý, jaké bude osobní setkání s Dítětem Ježíšem. Přesto jsem se od otázek v duchovní rovině vrátil k rovině materielním ihned po průchodu portálem. Veliká cedule upozorňuje návštěvníky na to, že je třeba si i v hlubokém rozjímání před oltářem Pražského Jezulátka dávat pozor na osobní věci.

Jezulátko bylo oblečeno v červeném, klečel jsem a bylo mi dobře, byl jsem rád, že jsem tu cestu vykonal. Neměl jsem žádná mimořádná přání, proto jsem vyjádřil své poděkování za to, že můj život je takový jaký je, protože je skvělý, požádal jsem o ochranu pro ty, které miluji a nakonec jsem se odvážil poprosit o šťastný návrat domů.

V mých plánech pražského pobytu byla účast na mši svaté zahrnuta ještě dříve než jsem se dověděl, kde vlastně kostel s Pražským Jezulátkem v Praze hledat. Společně s touto myšlenkou jsem si pohrával i s možností jít se zeptat, zda budu moci při bohoslužbě sloužit v asistenci. Když jsem do kostela Panny Marie Vítězné přišel, byl jsem rozhodnutý, že se zeptat půjdu. K tomu je vždy třeba si vytipovat správnou osobu, správnou osobou může být kdokoli, avšak paní luxující v presbytáři není vhodné vyrušovat. Zvolil jsem důchodce, který dveřmi s nápisem zákristie prošel několikrát a navíc tam nikdo jiný nebyl. Jeho odpověď byla kladná a bylo mi kázáno čekat. Odpověď ctihodné sestry karmelitánky, která s dvěmi dalšími přišla a začala připravovat mši svatou, byla jiná, „ten pán do toho nemá co mluvit“, nikoli však odmítavá, proto mám čekat dál. Při bohoslužbách se střídají tři kněží a protože nevěděla, který přijde, neznala ani zda budu moci ministrovat. Přesto jsem byl požádán, abych bez ohledu na výsledek přečetl přímluvy a po chvíli jsem dostal i oděv k liturgii, tentokrát se slovy: „ať to dopadne jakkoli, my budeme připraveni.“

Kněz, rovněž řeholník karmelitán, přišel asi 6 minut před devátou a hned byl ctihodnou sestrou dotazován na to, zda si přeje či nepřeje ministranta: „tady toho pána“. Když se na mě podíval, tvář se mu rozjasnila a on odpověděl větou, kterou si budu pravděpodobně pamatovat celý zbytek života:

„Kněz je s ministrantem vždycky silnější.“

a bylo rozhodnuto.

Při dalších přípravách na mši svatou jsme se seznamovali, mě především došlo, že mluvím s člověkem, jehož mateřštinou není čeština, případně slovenština. Mluvil pomalu, zřetelně se zvláštním důrazem, ale naprosto srozumitelně a navíc nevěděl, kde jsou Karlovy Vary, i když připustil, že jejich jméno zná. Ještě před mší samotnou mi v krátkém čase vysvětlil, že je misionář z Misie Pražského Jezulátka ve Středoafrické republice a přibližně za tři týdny tam už počtvrté opět pojede a mne zval, abych jel s ním.

Na cestu do středu Afriky mě asi už nikdy nikdo nepozve, a kdyby snad ano, nemyslím, že bych změnil názor a souhlasil. A to ani v případě, že by mě zval znovu někdo tak významný jako Otec Anastasio Roggero, Prokura karmelitánských misií (to je ten, kdo misijnímu dílu zajišťuje peníze, alespoň tak mi to bylo řečeno). Je mi to líto, ale na tuhle cestu se rozhodně necítím.

Jistý stupeň odvahy si žádá jak cesta do Afriky, tak vylézt ze dveří před oči mnohých lidí shromážděných v kostele, zvyklých na své kněze a své ministranty. V případě mé návštěvy se domácí ministranti neúčastnili a tak jsem z těch dveří musel vyjít jako první právě já. V chrámu Pražského Jezulátka se do presbytáře chodí ze zákristie přes kostel, čili všichni si mohli hosta dobře prohlédnout. Na druhou stranu mi bylo jasné, že ne každý, kdo do kostela ten čtvrtek dopoledne přišel je z Malé Strany nebo alespoň z Prahy a je znalý místních poměrů. Konečně i já jsem putoval za milostným Jezulátkem a právě tak to bylo stejné u řady dalších věřících, z nichž někteří nemohli zapřít asijskou porodnici. Ale domácí mě pozorovali, to vím, protože po mši svaté mě pochválil nejen pan farář, ale i ten pán, co do toho nemá mluvit: „je vidět, že to umíte“ zněla jeho slova a to nepíši jako chválu svou, ale jako vysvědčení pro patera Pražana, který svou asistenci k takové dokonalosti vede. Já se chválit nemohu, jen se přiznám, že jsem si užíval nejen pohodu, ale i horké chvilky.

Po mši svaté jsem spolu se zmíněnou slovní pochvalou dostal i řadu informací o misijní činnosti i z kostela Pražského Jezulátka. Pak už jsme se jen rozloučili a já mohl jít. Ale ještě jsem šel poděkovat Jezulátku, bylo opravdu za co, takových setkání, jako bylo toto a která mám moc rád, není nikdy dost. Potkal jsem Jezulátko a lidi, kteří ho denně uctívají a doufám, že jsem nebyl u Panny Marie Vítězné na Malé Straně naposledy.
Benedikt Jelínek