21.4. Svatý Anselm, církevní učitel
Žil v 11. století. Narodil se roku 1033 v Aostě jako syn lombardského šlechtice. Anselm byl básník a snílek, který vyrostl v Alpských údolích a čistém horském vzduchu. V horách se modlil a pokládal si otázky, na něž mohla odpovědět jen víra. Snažil se víru logicky a rozumně odůvodnit, byl nekonečně dychtivý objevování nových souvislostí a nahlédnutí. Studoval v opatství u města Aosty a zde byla vložena do jeho duše nesmazatelná vůně klášterního života. Anselm měl laskavou a zbožnou matku, ale otec Gondulf byl hněvivý a drsný a zakázal mu vstoupit v patnácti letech do kláštera. Anselm se z toho vážně onemocněl a když viděl, že jeho sen zůstane nenaplněn, poslechl otce a začal se věnovat světským záležitostem a zábavám. Gondulf byl spokojen, ale netušil, že si zároveň získal nenávist svého syna. Po smrti matky Anselm utekl z domova a žil v Burgundsku u příbuzných. Zde studoval u blahoslaveného opata Herluina a později
v benediktinském klášteře u slavného Langfrance. Protože byl talentovaný, rychle postupoval. Do jeho srdce se vrátila zbožnost a láska k životu s Bohem. Vstoupil do kláštera jako mnich, a když byl Langfranc zvolen arcibiskupem v Canterbury v Anglii, stal se místo něj opatem a učitelem. Kromě toho bádal a napsal své první filosofické spisy, Monologion a Proslogion.
Po smrti arcibiskupa Langfrance si všichni přáli, aby Anselm nastoupil na jeho místo. Král Vilém II. to však 4 roky nechtěl dovolit a teprve v těžké nemoci s tím souhlasil. Jakmile se uzdravil, tak svého rozhodnutí litoval, začal dělat různé obstrukce proti církvi a dosazoval všude své biskupy a kněze, takže všichni Anselmovi podřízení byli věrni králi. Anselm chtěl učinit různé reformy, ale nepodařilo se mu to. Odešel do dobrovolného vyhnanství do Říma a zúčastnil se tam sněmu v Bari. Zde skvěle obhájil učení o Duchu svatém, vycházejícím z Otce i Syna. Vrátil se až po Vilémově smrti. Vilémův nástupce Jindřich I. chtěl opět dosazovat své vlastní biskupy, ale Anselm byl proti tomu a musel opět odejít do vyhnanství k papežovi Paschalovi II. Naštěstí se mu po dvou letech podařilo přimět Jindřicha II. ke kompromisu a vrátil se do Canterbury k velké radosti duchovenstva i věřících. JindřichI. si začal Anselma vážit a za své nepřítomnosti ho dokonce učinil svým zástupcem. Anselm se mohl konečně věnovat své práci i vědecké činnosti. Psal hlavně teologická díla, například Cur Deus homo, dialog mezi logikou a vírou, kde schopnost přemýšlet o Bohu úzce souvisí s láskou.
Člověk by si mohl myslet, že to byl jen nějaký starý, suchý teolog. Anselm byl však charismatická osobnost a geniální, dodnes uznávaný myslitel. Přese všechno si zachovával duši dítěte. Sám si byl vědom své přitažlivosti pro druhé lidi a říkal :"Všichni dobří lidé mě měli rádi a zvláště ti, kteří mě znali blíže." Dokonce po devíti stoletích kouzlo jeho osobnosti stále vyzařuje. Ke konci života se dočkal klidu a až do pozdního stáří sloužil mši svatou. Když už nemohl chodit, nechával se do chrámu nosit. Přímo v kostele, na zelenou středu roku 1109, při četbě evangelia sv. Lukáše zemřel. Je pochován v Canterburské katedrále. Jeho životopis byl zaznamenán mnichem Eadmerem, který mu dělal v Canterbury sekretáře.
Modlitba sv. Anselma :
Všemohoucí Bože, buď mou silou v každém soužení, v každé záležitosti a v každém pokušení, v každé slabosti a v každém nebezpečí.
Tys mi dovolil beze všech mých zásluh, pouze ze svého milosrdenství, Tvých svátostí se zúčastnit.
Dopřej mi tedy také až do oné hodiny, kdy se k Tobě odeberu, ve víře, naději a lásce setrvat, a uveď mne do věčné radosti !
Amen.
Je patronem :
/ filosofů /*.
Atributy: je zobrazován jako arcibiskup nebo benediktinský mnich; jak napomíná zločince; s Pannou Marií a Ježíškem, kteří se mu zjevili; s lodí, perem nebo knihou;
Podle 1., 2.,3 aj.
21.4. Svatý Anselm, církevní učitel