15.11. Svatý Albert Veliký
Žil ve 13. století a pocházel ze švábského rytířského rodu. Po studiích v Padově vstoupil do dominikánského řádu.
Vyučoval například v Kolíně nebo v Řezně. Chtěl učit na universitě v Paříži, kde byli profesory jmenováni Francouzi, ale Albert
tuto národní výsadu jako první prorazil. Přednášel teologii a přitom pracoval na filozofické a vědecké encyklopedii. Vycházel z Aristotelových spisů.
Albertovým žákem byl například Tomáš Akvinský. Když bylo Albertovi 60 let, převzal na papežův rozkaz řezenské biskupství. Raději by se ale byl věnoval své
vědecké a filozofické práci.
Albert Veliký - tak ho nazývali už jeho současníci - či také doctor universalis, proslul především jako přírodní badatel.
Už v Itálii se mu příroda otevřela se všemi svými zázraky a záhadami a během času se obeznámil se všemi obory přírodních věd,
medicínou, fyziologií, zoologií, botanikou, fyzikou, chemií, geologií, mineralogií, astronomií. Jeho velkou zásluhou je, že jako jeden
z prvních využíval experimentu, i tím vstoupil do evropského myšlení; nezakládal své učení na autoritativní víře.
Pokud jde o Aristotela, očistil jeho spisy od všeho, čím je zkreslili a různě deformovali Arabové, a postavil je do služeb teologie;
všeho toho mohl plně využít Tomáš Akvinský. Kdo přehlíží Albertův život, ptá se bezděky, jak mohl jediný člověk při takovém
pracovním přetížení a duševní námaze tohle všecko zvládnout.
Je patronem :
studentů; laborantů a zdravotních techniků, horníků, teologů, přírodovědců, filosofů, vědců,
Atributy:
je zobrazován jako dominikánský biskup s knihou na pulpitu (na takovém pultíku).
Podle
3.