Listopad
25. listopad
25.11. Matka OcchienováNelze několika slovy popsat veliký profil této ženy. O velkém hrdinovi, o velkém generálovi, o velkém vědci to lze. O svatém člověku však nikdy. Svatost je prosté hrdinství, které trvá 365 dnů. Není to sbírka dojímavých příběhů. Heroismus matky Markéty má základ v tom, se starala o své děti, sklízela úrodu na poli, prala a vařila, spravovala chudé oblečení. Velký světec Don Bosco byl od ní vychován. Pokusím se načrtnout v hlavních rysech lidský příběh a to slovy, které by nám jí ukázaly v každodenním životě. Milá a hezká, mladá a duchaplná, se Markéta Ochienová stala centrem zájmů mnoha mladých mužů, kteří ji chtěli požádat o ruku.
Až když měla 23 let, v roce 1812, řekla své ano Františku Boskovi, rolníkovi, který se ve svých 27 letech stal vdovcem s jediným synem Antonínem a kterému předtím zemřela ještě dcera Tereza. Pán požehnal spojení Markéty a Františka – píše Lemoyne – a obšťastnil je dvěma syny. Prvnímu, který se narodil v roce 1813, dali jméno Josef a druhému, narozenému 16. srpna 1815, dali jméno Jan. V květnu roku 1817 jim zemřel tatínek na zápal plic. Markéta přijala Boží vůli, ale od toho okamžiku se její život naplnil mnohými tíživými věcmi, které musela řešit: vedení domu, obdělávání pole, vinice. Přitom však nezapomněla, že je na prvním místě matkou svých děti. Když její syn Jan je před kněžským svěcením, řekne mu jeho matka: „Jdi si svou cestou a neohlížej se na nikoho. Nejdůležitější je, abys plnil Boží vůli. Od tebe nic nechci, nic neočekávám. Narodila jsem se jako chudá, žila jsem jako chudá a chci zemřít jako chudá. Spíše ti chci říct ihned toto: kdyby ses na neštěstí stal bohatým knězem, nikdy nevkročím do tvého domu.“ Don Bosco nikdy nezapomněl na tato slova. Uprostřed kněží a rušného života byl knězem chudým a kněz chudých lidí. V roce 1846, v okamžiku když otevíral své první dílo pro opuštěné chlapce, mohl říct své matce: „Jednou jste mi řekla, že když se stanu bohatým, nikdy by jste nepřišla do mého domu. Teď jsem naopak chudý a bydlí u mne tolik opuštěných chlapců, chcete přijít ke mně? Markéta měla tehdy 58 let a byla babičkou devíti vnoučat. Avšak na návrh syna odpověděla: „Když se domníváš, že je to Boží vůle, jsem připravená přijít.“
V roce 1846 přišla do velice chudého domu na Valdoku mezi povykující „uličníky“ oratoře. Nikdy z toho domu neodešla. Byla to pro ni oběť a byla velice bolestná. Bůh jí však povolal, aby byla matkou sirotků a ona to mlčky přijala. Život prvních chlapců, které Don Bosco a jeho chudá matka přijali, byl velice chudý. Kromě jídla jeden z nejhlavnějších problémů byla osobní hygiena. Matka Markéta si udělala prádelnu. Někteří kromě toho, co měli na sobě, neměli nic ani na převlečení. Byli tak špinaví, že nikdo je nechtěl zaměstnat. Když chlapci šli spát, považovala Markéta za svůj úkol spravit to, co bylo roztrhané a vyprat košile, které snad nikdy předtím nepoznaly vodu, aby to ráno mohli obléct. Matka Markéta byla svatá takovýmto způsobem. Dělala to od roku 1846 do 1856. Deset let uprostřed křiku stovek chlapců, kteří zpívají, ale také se hádají.
Je svědkem také toho, jak její syn rozmnoží kaštany a chleba, a chlapci mu tleskají. Ona je rozmnožovala po deset let, a nikomu nepřišlo ani na mysl, aby jí zatleskal. Matky dělají tolik zázraků, že kdybychom jim začali tleskat, nepřestaneme nikdy.
25. listopadu 1856 odchází. Zápal plic a jejích 68 let strávených tvrdou prací jí dovedly k tomu, že ji Bůh volá. V oratoři však, kde je několik stovek chlapců, se zdálo, že se život zastavil. Chudí si toho všimnou, když schází někdo, kdo je měl rád. Ti lidé cítí, že je zapotřebí ráje, kde takoví lidé neumírají nikdy.
Převzato z časopisu Salesiánská rodina č. 5/1999
25.11. Svatá Kateřina Alexandrijská